Požehnání

Včera mi ve městě jedna zralá žena s milým úsměvem na tváři povídala "Pán Bůh požehnej"

Šla jsem se všema, RaF za ruce, Beu v šátku na zádech. Asi jsme se jí moc líbili Roderick začal mudrovat, proč to řekla, a mě to pozitivně naladilo na celý půl den.

Mimo to, že jsem v "požehnaném" stavu, se opravdu cítím požehnaná. Mám tři krásné zdravé děti. A nedovedu si bez nich představit život. Ráda se jich na chvíli "zbavím", ale vlastně si vůbec nedovedu představit, že by nebyly. Někdy se zamýšlím, jaké by to asi bylo, kdybychom s M děti neměli, nebo měli jen jedno nebo dvě. O co bychom byli chudší a o co bohatší...

Nepochybně bychom si mohli ledacos dovolit, chodila bych do práce, měli bychom stabilní příjem, nemuseli bychom řešit dluhy a každou korunu...

ALE...

Nezůstavala bych v úžasu stát nad tím, jaký jsou tým.
Neviděla bych ty, do očí bijící, pokroky Beatriky, když se snaží vyrovnat sourozencům. Být stejná jako oni, umět všechno jako oni, mít všechno jako oni (hlavne co se jídla týče ;-)).
Neviděla bych Rodericka jako "vůdce smečky" vymýšlejícího lumpárny a zároveň jako "velkého" bratra, který s Beou trpělive hraje Kolo kolo mlýnský...
Neviděla bych, jak mají každý s každým úplně jiný vztah a přesto se navzájem milují a nedají na sebe dopustit (zatím ;-))
Neviděla bych Fredy jak po Roderickovi opakuje každou větu, každou hru, každou blbinu, kterou vymyslí.
Nevidela bych, jak se dokáží o všechno podělit, většinou sami, bez vybízení.

Nemohla bych se dmout pýchou, když někdo cizí na ulici, v tramvaji, kdekoliv, pochválí naše děti...

Byla bych chudší. Chudší o všechny ty všednědenní (přiznávám někdy ubíjející) zážitky. O ty všetečné otázky, žblebty, neuvěřitelné myšlenkové pochody...

A zcela sobecky to chci zažít ještě jednou. Naposledy. Vidět Palečka, jak k nám přichází, jako by s námi byl odjakživa. Jak ho ostatní přijímají mezi sebe. Jak se o něho v rámci svých možností a vůle starají. Jak si buduje svoje místo v rodině. A jaké dělá pokroky, aby se stal co nejdřív plnohodnotným členem té divoké party :-)

Pro to všechno... požehnaná...

Mateřský sraz v Zoo

Dnes jsme byli cely den v zoo (tradičně ;-)). Matky povidaly, děti běhaly. Bylo mraky lidí (víkend a prázdniny jsou vražedná kombinace). Budulínka měla nějaký zvláštní den. Několikrát se zaběhla a musela jsem ji v Zoo hledat. Naštěstí se ukázalo, že Zoo zná jak své boty, takže na nás čekala na stanovišti, kam jsme se chystali teprve jít. Byla prostě rychlá. Tentokrát jsme vynechali cvičení lachtanů a místo toho děti shlédly pohádku o Bublince,


vyráchaly se v ledovém brouzdališti,

daly si zmrzlinu, spolupraccovaly


a my matky jsme si užily toho typicky ženského kafrání. Prostě spokojenost na všech frontách. Jen ty nohy večer bolely...

Tátové

Na oslavě Mariančiných pátých narozenin s dětma blbli hlavně tátové. Škoda, že to není (alespoň v našem případě) častěji.

Slonisko Fufík

Další výtvor pro Zrnka. Místo úklidu jsem neodolala motání...

Paleček 28tt

Jsem děsná ostuda. Na Palečka se moc těším, ale doteď jsem nebyla schopná udělat jedinou fotku bříška. Tahle je první...

Kofoláčci

Dostihla mě kofoláčková mánie... Tito půjdou do dražby pro Zrnka :-)

Ještě jeden Měsíc

Tentokrát se stativem...

Pohádková babička

Půlnoční Měsíc

Opět zkouška foťáku, ještě musím spoustu věcí vychytat...

Tvoříme

Maminko, uděláme si šášu na tričko, prosím... A tak jsme foukali :-)

Vodníci ve městě

Dnes jsme se (opět) po dlouhé době srazili s kamarádkou ze základky a jejími dvěma kloučky (7 a 4,5 roku). Roderick mezi ně zapadl jako schůdek a v tu ránu byli všichni v pohybu. Fredy jim občas sekundovala, občas se držela spíš u mě (není zdaleka tak rychlá ;-)) Budili jsme docela pozornost, kluci byli jako torpéda a vypadali, že je jich všude plno. Prošli jsme kolem Barbory do parku pod Vlašským dvorem a pak přímo do dvora, podívat se na malou kašnu. Všichni si namočili ruce a B pochopitelně nemohla zůstat ani chviličku pozadu :-)

Cestou z nádvoří jsme potkali 2D matku. Asi jsme se ji líbili, neb se docela pozitivně ptala, jestli ty děti jsou všechny naše :-) (Kluci byli stejne ostříhaní a stejně barevných vlasů, tak mátli tělem). Vysvětlila jsem paní, že moje jsou jen tři, další dvě jsou kamarádky. Chválila naši početnou rodinu.

Nakonec jsme skončili na náměstí každý se zmrzlinou v ruce. Děti jedly docela rychle, takže než jsem dojedla, už okupovaly výlohu hračkářství. Poté se přesunuly o kousek dál k informační tabuli s tlačítky. Celou tu dobu byly sledovány turisty popíjejícími si na zahrádkách před kavárnou svůj drink, nebo odpočívajícími ve stínu stromů.

A pak objevily vodu v moderní studni. Takovou tu klasickou, zmáčknete čudl a vyteče trochu vody. A tak to začalo. Zmáčkly a cákaly po sobě. Napřed přišla Fredy s mokrým tričkem. Sundala jsem ji tričko. Otřela ji plínou, dala plínu místo trička a přes ni zpátky sukni s laclem. Turisté zbystřili... Fredy se vrátila k ostatním a vodě. Pod jedním ze stromů seděla i skupinka mládeže, popíjela alkohol a oči jim šly šejdrem. Jeden z mladíku (asi v sladké nevědomosti) ukázal klukům, že když zacpou díru a pustí vodu, stříká to mnohem efektivněji. A protože máme chytré kluky, nebylo třeba jim víc vysvětlovat... Za chvilku byla Budulína úplně durch. Její svlékání a ždímání oblečení vzal Roderick jako pokyn ke koupeli. Během vteřiny se svlékl do slipů (v poslední chvíli jsem ho zarazila, aby si je nechal) a spolu s polonahou Fredy se vrátili zpátky ke zdroji vody. Turisté už se bavili zcela otevřeně a my s kamarádkou se jen snažily to udržet v rozumných mezích. Nejvíc zájmu nakonec sklidila asi Bea, která nechtěla zůstat ani vteřinu pozadu a jala se svlékati si tričko a boty. Naštěstí to ještě neumí a já jí nehodlala pomoct (zlá matka).

A protože nejsem tak prozíravá a na krátké procházky po městě za zmrzlinou neberu rezervní oblečení, šel Roderick domů přes půl města jen v kraťasech a Fredy jen v jeho tričku a spoďárkách :-)

Není nad to vychovávat děti k lásce k vodě ;-)

Lapači prachu

V rámci velkého úklidu jsem se rozhodla s některými památnými lapači prachu rozloučit. Na památku jsem je alespoň vyfotila. Budiž jim kontajner lehký...


Tuhle kytku jsem dostala od M ke druhému výročí od prvního rande. Tenkrát jsem měla v břiše asi centimetrového Rodericka...



A tuhle jsem dostala k narozeni Frederiky...

"Nová" kuchyň

Celý minulý týden jsem byla bezdětná. Jen s Palečkem. A hnízdila o 106. Měla jsem v plánu uklidit vzorně celý byt, vymalovat kuchyň a koupelnu, koupit dětem palandu, komodu, trochu upravit dětský pokoj, aby se tam Paleček s BFR dobře vešel. Plánů moře, realizace pokulhávala díky M práci a mému pupku, který jsem nechtěla přetěžovat. Prostě s mírou... Takže jsem zvládla jen generální úklid kuchyně. Záleželo mi na ní asi nejvíc, neb je to nejfrekventovanější místo našeho bytu a hlavně nejpravděpodobnější místo našeho porodu (pokud bude všechno OK). Zbytek se prostě musí zvládnout za pochodu s dětma...

Šíleně smutná princezna

Přesto, že měla z korunky od Míši opravdu radost a z nové sukně a trička od babičky taky a chtěla, abych ji vyfotila, tváří se jak kakabus....

Melounová lady

Motýli

Zatěžkávací zkouška nového foťáku ;-) Foukal docela silný vítr, tak měli motýli problém udržet rozevřená křídla...

Svátečková

My jsme námořníci...

Ženská se nezapře

Rozhovor s Fredy v koupelně u našich...

"Maminko, co je to?"

"To jsou odličovací kolečka"

"A na co to je?"

"Tím se mejou oči, když si je velké ženy malují, aby byly krásnější. Až budeš velká holka, taky si je budeš moct malovat."

Druhý den...

...přišla a šudlala si "namalované" oči odličovacím tamponem :-)

Dohra přišla o pár dní později. Zaujala v obchode vietnamského prodavače natolik, že chtěl, aby ho taky nalíčila. A věnoval jí digitálky a malé světýlko...

V bazénu

Hračky...

Plačky...

Milující sestra ;-)

Budulínek

Vyjímečně nespící...

Milovaná houpačka

Vodní hrátky

Spáči

Sladký spánek... takhle jsou nejhodnější :-)

Večerníček

Vzácné okamžiky klidu ;-)

Beatrica 18-ti měsíční

Nový foťák

Splnil se mi sen, mám nový krásný úžasny foťák. Děkuji :-) malá ochutnávka prvních fotek...

Únava

Bobování ji evidentně zmohlo :-)

Bobování

Není nad dětskou vynalézavost. Aneb, co se stane, když se v létě sundají boby ze skříně ;-)