Lehtit

Přišla Fredy během večerní hygieny: "Mami mohla bys mi nalehtit tohle?" a ukazuje na nehty na nohou.
"Bára to má, já chci taky mít, růžovou! Narůžovíš mi to?"

Víkendový očistec monomatky

Naivně jsem si myslela, že o víkendu zvládnu velký úklid i odpočinek, když BFR pojedou k babičce a já zůstanu jen s kojencem. Ó jak velmi jsem se mýlila. Kojenec v pátek po odevzdání dětí najel režim "ZUBY" a stal se nesnesitelným. Normálně je mi pořád v dosahu metru, ale bolesti  zubů a teplota k tomu způsobily, že i 10 cm byla velká vzdálenost. Spánek se praktikoval jen v mé přítomnosti v sedě, jakmile jsem usoudila, že spí dost tvrdě a vstala, rozsvítily se dvě žárovky a kojenec vydal řev raněného zvířete. Takže jsem si sotva zvládla vyčistit zuby, o velkém úklidu v klidu nemohla být ani řeč. V neděli v poledne už jsem byla naštvaná na samotu a celý svět, dala nurofen a doufala v brzký příjezd dětí.
Uřvaný kojenec se proměnil v usměvavé mimino, sotva vlezli sourozenci do dveří...

To mám za to!

Lezec

Zase jeden krůček ve vývoji, z plazouna se stal lezec. Ještě teda ne 100%, když potřebuje rychle sebrat Rebece flašku, tak meresjeví, ale jinak už je na kolínkách.  

Nově u Sputnika

Tentokrát i s tátou

houpali se krajní

proti prostředním

zkoumaly se přírodniny

 prostě pohoda

Kosí song

Zpíval krásně, kameru nemám, tak aspoň fotka...

Prohlédnutí sedmileťáka

"Mami, strašidla nejsou, ani zoubková víla, ani čert a Mikuláš, jsou to převlečení lidi!"
" Jo? A jak to víš, Rodericku?"
"Viděl jsem to a říkali to kluci ve školce!"
"Aha, a co Ježíšek?"
"Ten ne, ten je opravdovej."

Roderick, 21:33, 2230 g, 48 cm

Vykoukl jsi na svět modrý jako švestka, všichni tě zachraňovali a báli se o tebe a já jsem nechápala proč. Viděla jsem tě chviličku, sotva si tě stihla pochovat a odnesli tě pryč. Nikdo mi neřekl, kde jsi a proč jsi pryč. Celou noc jsem přemýšlela, co se stalo, proč si připadám okradená o porod, a celé dopoledne jsem se snažila, abych tě mohla vidět. Nikdo o tobě nic nevěděl. Nakonec mi řekli, kde jsi, a mohla jsem jít za tebou. Nebyl´s tam. Minula jsem se s tebou na chodbě, s jakousi houskou v rukách sestry... Pak mi tě konečně dali. Venku bylo tropické vedro, 30°C ve stínu a tys byl oblečen jako do mínus dvaceti. Na hlavě kulicha, zabalený do zimní zavinovačky, překrytý dvěma dekama. Byl jsi hubeňour, samá ruka, samá noha a měls strašně velká chodidla. Všechna snahy o kojení jsi ignoroval, spal jsi jako žlutý špalek, u  prsa ses vztekal. Ale vybojovali jsme to a pochopils. Najels na druhý extrém, pustit prso maximálně na půl hodiny :)

Byla jsem šťastná, objevila jsem nový život. Začala nová etapa... Etapa mateřství, vzájemné výchovy, porozumění. Sedm let plných radosti i bolesti. Naučils mě spoustu věcí. Až s tebou jsem pochopila fungování mužů. Někdy si říkám, že bych chtěla tenkrát vědět, co vím teď, že bych ledacos udělala jinak. Ale možná, že i kdybych tenkrát "věděla", udělala bych všechno stejně. K některým věcem musí člověk dozrát, vlastními zkušenostmi, ne četbou literatury.


Teď ta etapa pomalu končí, přichází nová. Po prázdninách půjdeš do školy. Posuneme se spolu dál.. Doufám, že ti budu dobrým průvodcem... a ty mě učitelem...

Miluju tě...

Tvoje máma

Vzpomínka sedmiletá...

Teologická (pro změnu v tramvaji)

Poslední dobou Roderick i Fredy řeší docela duchovní věci. Včera jsme cestou z práce probírali nebe, peklo a zmrtvýchvstání Ježíše. Celkem se nespokojili jen s "citováním" Bible  a chtěli nevyřčené detaily. (Po kom to asi mají? Ve 20 jsem dokázala dva měsíce řešit, jaké rasy byl Adam ;-)) Takže se teď dost potím při odpovědích na otázky Jak vypadá peklo?, Proč ukřižovali Ježíška? A to nám teď nosí dárky ten dospělej nebo to miminko? "A jak zmizel z té jeskyně? " "No Fredy, to bylo takové kouzlo."

A pak u pletení přemýšlím, jestli to bylo kouzlo nebo zázrak (to slovo mě v tu chvíli nenapadlo, ale připomněla mi ho kamarádka). Zázrak se dost často u křesťanů používá, ale u nás moc nepatří do aktivní slovní zásoby. Děti si pod ním asi nic moc nepředstaví. Navíc "zázrak" ve mně evokuje pocit, že se to samo, nějak náhodou přihodilo. Zatímco "kouzlo" musí někdo udělat. To by se skoro křesťanům hodilo víc, když všechno dobré dělá Bůh. Teda podle mě. Podle těch, co znám, patří kouzla k magii a to je "špatné" .

Asi hodím filosofickou řeč se svým taťkou ;-) Abych příště věděla....

Diskuze pokračovala ještě u večeře, už jen decentně, a pak se stočila obecně ke smrti a umírání (to teď hodně řeší Fredy): "Maminko, já bych chtěla umřít s tebou! Aby se mi nestýskalo..."

Má teď stýskací období, pláče doma, že se jí po mně stýskalo ve školce. Dneska se navečer z ničeho nic rozplakala, že se jí stýská po babičce a dědovi. Když jsem jí řekla, že tam za týden pojedeme, přestala, aby během minutky spustila znovu, že se jí stýská po tetě a Zuzance a chce, aby přijely sem. Měla jsem velice intenzivní pocit, že to na mě jen hraje... vyřešil to telefonát tetě ;-)

Fekální

Že jsou naše děti čuňátka, to se ví. Ale že už i ten kojenec?

Henrika se po spa krásně vykakala do nočníku, Beuška má spát, hlásí bobek, Henrika si hraje v pokoji na zemi. Ja v klidu popíjím kafe a pletu, siesta. Posílám Beušku na nočník, pak si to vzhledem k Henrice na zemi rozmýšlím a posílám B na záchod, s tím, že si dopletu tři oka a jdu za ní. Byla rychlá, vykadilka se do nočníku, takže než jsem vedle v pokoji dopletla ty tři oka a došla do pokoje, už se v tom bobku hrabala Henrika a žrala ho. Když mě viděla, zatvářila se děsně nadšeně s takovým výrazem "Mami, sleduj, co výborného jsme našla k jídlu a jedla to h..no dál" Se picnu, doufám, že ji to nějak neublíží, jako že by z toho měla nějakou střevní rychlovku...

Asi vteřinu jsem váhala, jestli neudělat fotku toho nadšeného výrazu. Jít pro foťák znamenalo asi 30 sekund zdržení. Vyměkla jsem. Představa, že by si nabrala ještě jednou a znovu ochutnala, nebo to rozpatlala po koberci a já to musela uklízet, mě donutila tuhle fotku oželet. Ale ten výraz se mi asi zareje dost hluboko ;-)

Vzpěračka

"Mami, bouček!"

Povídala Paprika...

Budulínek...

a květinová víla

Roderickova oslava

Ne vždy se zadaří a oslava narozenin proběhne přesně na den narození. Letos to Roderickovi vyšlo týden dopředu. Venku bylo krásně, tak jsem zase slavili v parku. Oslavenec už je kus, samá ruka samá noha, mámě po prsa. Myslím, že na desáté narozeniny už mi bude koukat z očí do očí ;-)

Dárečky se nesly ve znamení nástupu do školy, takže spokojenost na všech frontách.

Po sfouknutí svíček dostal na vybranou, buď rovnou dostane dárky, nebo se napřed sní dort, a pak dárky.
Roderick zrozpačitěl

a se slovy, že se musí rozmyslet, odběhl přes "půl" parku...

po závěrečném ladném skoku přes překážku

prohlásil: "Dávám hlasovat!"

Asi bude politik ;-) :-D

Podvodníci

Poprvé pod vodou

Jak velká rodina se vejde do záběru foťáku? ;-)

Henrika osmiměsíční

Pořád mě překvapuje, že i se čtvrtým dítke jsou některé věci stále poprvé. Tahle slečna je tabulková :-) Dva tři dny před ukončeným měsícem uděla vývojový krok, před měsícem se začala pohybovat vpřed, tentokrát se sama posadila. Je to neodložitelné dítě, visí na mě, nejlépe skoro pořád. Tuhle "separační" měli ostatní až po prvním roce.

Je strašně moc komunikativní. Nevím, čím to je. Jestli povahou, postavením ve smečce, kontinuální výchovou, bezplenkovkou, pořadím narození. Když s ní "mluvíte" máte pocit, že všemu rozumí. Když sama něco chce (matku), umí to dát jasně najevo. Rozumím jí nejvíc ze všech dětí (v tomhle věku).

Ale dneska, dneska mě zase dostala... Byla jsem v práci, se všema. Kolegyně odcházela se svým malým synkem. "Máťo, puťu a pápá." (Miluju ho ;-)) Držela jsem Henriku na ruce a ona mu zamávala! Schválně jsme se zkusili rozloučit znovu. Fakt to udělala znovu.
Ne jako cvičená opička, jak se to snad už i v tomhle věku dá naučit (ukaž jak jsi veliká, paci paci), ale sama od sebe...

Miluju ji (miluju je všechny!)... jsem moc ráda, že ji máme. Že zvítězilo srdce nad rozumem, že k nám přišla, že i když je dost věcí pokažených, tohohle rozhodnutí nelituju.

Jak řekla dneska jedna paní na zastávce... "Máte krásné děti!"

Mám 4 krásné a zdravé děti, co víc by si mé mateřské srdce mohlo přát ....

Teologická u věšení prádla

R: Maminko, kde se vzali první lidi?
Přemýšlím, kterou teorii jim osvětlit jako první, vybírám tu nejjednodušší...
Někdo věří, že je stvořil Bůh, napřed Adama, pak Evu, ti měli Kaina a Ábela a další děti... nadechuju se na evoluci a "opice"... Fredy mi skáče do řeči:
A komu se narodil Bůh?
M: Bůh se nenarodil...
R: No, on je všude kolem nás!
F: A kde všude? Já ho chci vidět...

Jak může někdo říct, že mu na mateřské krní mozek ? ;-) Mně se teda dost často vaří :D

Pyžamové sestry

Rodinná Zoo

Po dlouhé době jsme vyrazili. Po ještě delší době i s tátou. Zoo byla narvaná, přesto jsme s "tolika" dětmi budili pozornost. Zváštní, že?

První nás zaujal páv

pak jsem se snažila přesvědčit děti na společnu fotku s mámou, moc nespolupracovaly ;-)

 první den po dlouhé době bylo teplo, brouzdaliště bylo naplněné, tak nikdo z nich nezaváhal...

Beatrica měřila svou sesterskou lásku pevným objetím...

Henrika se nedala...

dala pusu mámě...

a nechala se uložit ke spánku do šátku...

prostě prima den :-)