PF 2011

Školní vánoční akademie

Přišla jsem s dětma včas, muž psal, že nestíhá :-/

 Holky se spolu s ostatními dětmi usadily v první řadě, aby dobře viděly...

 Roderick ve druhé ředě vidět nebyl, ale slyšet docela ano ;-)

 Byli roztomilí, prvňáčci naši...

 Henriku šátek přestal bavit, chtěla se taky zúčastnit...

 Akademie se protahovala...

 ...Fredy to už evidentně nebavilo...

 ...Henrika si nedala pokoj...

 Konečně akademie skončila a ona dostala prostor ;-)

Bylo to fajn.

Čajovna

Krize vrcholí, po ranním konfliktu s Ypsilonem zdeptaná odcházím pryč. Nechávám mu 4 děti a bordel v bytě. Nutně potřebuju být sama. Balím peníze, knihu a háčkování.Vyjukané Frederice slibuju, že se vrátím, že si musím jen odpočinout. V centru obejdu dva oblíbené obchody (mají předvánoční slevy, aha), nakoupím posledních pár dárků, abych aspoň něco měla. U daru pro muže si popláču nad vzpomínkou na šťastné časy. Hodím do sebe něco k jídlu a zakotvuju v čajovně. Je tam klid. Nikdo se po mně nesápe, nikdo po mně nic nechce. Jsem tam jen já, konvice voňavého čaje, příjemná hudba, háček a příze. Relaxuji. Užívám si to. Přes tři a půl hodiny.

Doma chci ještě dojezd. Dávám si horkou sprchu. Přichází Fredy. "Mami, můžu se s tebou koupat?"
"Napřed si vyčisti zuby, pak můžeš."
"Mami, kde jsi byla? Odpočívala jsi?"
"Odpočívala, v čajovně."
"A cos tam dělala?"
"Dala jsem si dva čaje a háčkovala Kukyho."
"A spala jsi tam?"
"Nespala. Jen jsem seděla, pila čaje a háčkovala."
"No to ale můžeš dělat i doma, ne? Pít čaj a háčkovat?!"

Těstoviny nejsou pasta?!

U všednědenního oběda, já a BaH, máme těstoviny se zeleninou a sýrem. Přichází domů muž. Beuška mu nadšeně sděluje, že obědváme.
"Táto, máme těstoviny. To mi moc chutná!"
Muž se snaží výchovně působit ;-)
"Tienes pasta, verdura y queso?"
"Ne mám těstoviny."
"Si, pasta."
Bea s důrazem v hlase: "Ne, pasta je na zuby, v koupelně, tohle jsou těstoviny!"

A tak zůstal nepochopen :-D

Trpělivosti je mi třeba

Roderick dostal ve škole dlouhodobý úkol. Procvičovat čtení, písmenkování, slabikování, doplňování chybějících písmenek ve slovech. Dnes přinesl dvojku z doplňování, takže motivace k procvičování o to větší. Vymyslela jsem pár oblíbených i nových slov a nutila Rodericka ke spolupráci. Věty napsané včera si pamatoval nazpamět :-/ Přidala sem nové slovo "plápolá"
Napsáno Pláp-lá.
"Přečti to po písmenkách."
"p-l-á-p-něco-l-á"
"teď po slabikách"
"plá-p-lá"
"Výborně, co by to mohlo být za slovo?"
"plave"
"Plave asi ne. Poslechni si to. Pláp-lá, pláp-lá. Co ti to připomíná za slovo?" 
"plátno"
Uaaa
"pláp-lá, pláp-lá"
Roderick spíš nastřeluje: "o?"
"No vidíš :-) Tak ho tam napiš a přečti to celé."
R nejistě "plápolá"
"Víš, co znamená plápolá?"
"Ne."
"Ne? Tys nikdy neslyšel, že oheň plápolá?"

Hm, tak nic, asi jsem to koukání chlapů do plápolajícího ohně nějak přecenila. Budu se muset muže zeptat, co tam na tom srubu vlastně dělají, když říkají, že pečou buřty...

Posedlá vdávadlem

Frederika pokročila ve vývoji, už nechce být víla ani princezna. Chce se vdát a mít děti. Vezme si prý Ferdu ze školky. Až vyroste, bude mít dítě, narodí se v nemocnici. Na svatbu si obleče moje svatební šaty.
"Maminko, až budu velká jako ty, budu mít dítě a narodí se v nemocnici. Ožením se s Ferdou!"
"Fredy, ty se nemůže oženit, ty se můžeš jenom vdát."
"No a vezmu si Ferdu, nebo Vojtu. Ve školce máme dva Vojty a dva Jáchymy."
"Ferdy a Fredy se k sobě hodí, jsou to podobná jmána."
"No podobná, vezmu si Ferdu.  A taky budeme mít podobná příjmení"
"Ty budete mít stejná, Fredy"

Druhý den u skládání prádla....
"Mami, máš ještě ty šaty?"
"Jaké šaty?"
"No ty z kostela, cos měla na sobě, když sis brala tátu."
"Ano Fredy, ty mám schované ve skříni."
"A můžu si je půjčit, až si budu brát Ferdu?"
"Jasně, že můžeš :-)"
"Hurá, budu mít máminy šaty!"

By mě zajímalo, co na to všechno Ferda řekne ;-)

Učení - mučení

U psaní slabik pomalu chytá hysterii.
"Ty jsi zlá, já tě nenávidím, já to dělat nebudu, jsi hnusná!"
Nekontrolovatelný pláč pomalu ustupuje a po 10 minutách se vrací k psaní ... aby u další stránky předvedl nový hysterický řev."
Je toho hodně, to jsem měl už včera, to už psát nechci. Maminko, já to nezvládnu. Já to vzdávám."

Neverending story

Dnes ráno se mi narodil synovec. Roderickovi tak přibyl do dívčí party sester a sestřenic parťák. Nadšeně jsem mu to oznámila.
"Rodericku, Zuzanka má brášku! Budeš mít parťáka"
Roderick s otráveným výrazem: " Ale já nechci bratrance, já chci bratra."
"Bratr nebude. Už jsme o tom mluvili několikrát."
"Ale já ho chci. Potřebuju, aby mi pomohl s holkama, nechci na ně být sám. Chci aby nás byla nad holkama přesila. Potřebuju mít někoho TADY!"

"Rodericku, víš, že to nejde."
"No a co kdyby ti táta zase dával hodně pusinek? To bych pak měl bráchu."
"Víš dobře, že s pusinkama miminka nesouvisí."
Roderick si významně pohrává přes slipy s pindíkem a mrká na mě "No jo, tak co kdyby ti po páté přendal ty spermjky? To by šlo, ne? To bych pak mohl mít bráchu."

Žabař

Dnes jsem si cestou do práce připadala jako "mateřský žabař". Jela se mnou tramvají maminka, čtyřdětná, nejstarším dvojčatům bylo maximálně 4,5 roku, na kočárku měla cca dvouleťáka a miminko asi tříměsíční. Vypadala skvěle, pohodově. Otázka, jestli jsou všechny její byla první, co mě napadla. Ale nevypustila jsem ji ;-)

Kam se na ni hrabu se svýma schodama....

Vejtaha

Ve škole jsme potkali Roderickova kamaráda ze školky:
"Rodericku, mám nové Pokémony, máš je taky?"
"Nemám, ale měl jsem angínu!"


Byla to jeho první angína a zdá se, že je na ni patřičně hrdý. Dnes všem na potkání říkal:
"Já jsem měl angínu! Horečku 38!"

No považte :-D Tu čtyřicítku zdá se nezaregistroval ;-)

Chodí!

Henrika. Dneska udělala svoje první samostatné krůčky :-) Sice ne víc než tři v kuse, ale je to taaam!

Druhý blog

Pro větší přehlednost moje díla tady.

Nepotěšil...

Roderick: "Maminko, kdybys nejedla tolik bonbónů, byla bys jako teta Zuzka.To by ses mi moc líbila!"
"A takhle se ti nelíbím?"
"Nelíbíš."

Tak to mám blbý, protože štíhlá dlouhovlasá blondýna jako je mužova expřítelkyně určitě nikdy nebudu...

Malířka

Beuško, ty si chceš malovat?
- Si
-A nechceš raději spinkat?
- Ne, malovat....

Na maminku je spolehnutí.

Povídala dnes paní učitelka ve školce, když jsem přišla pro Fredy.

No jo no, když on nám tatínek včera odpoledne usnul při uspávání BaH a probudil se až telefonem ze školky, co se děje, že si nikdo Fredy nevyzvedl...

První poznámka

Tak to přišlo, po měsíci a půl školy... první poznámka. Dosud byly stížnosti jen ústní, teď je to modré na bílém. A navíc ze družiny. Jsem vůbec netušila, že to jde. Tak jsme Roderickovi důrazně domluvili. Nejsem si ale vůbec jistá, že to k něčemu bude.

Strasti předvolební kampaně

Jít během předvolební kampaně s dětmi po ulici plné stánků různých politických stran je někdy velký nápor na nervy matky.

ODS dává lampičky na klíče s logem. První dostala Beuška, já do druhé ruky vyfasovala draka, špejle, lepidlo a nit . Prý si ho máme slepit a jít ho pouštět na pláň. Odpoledne s drakem znělo slibně, Beuška byla nadšená ze světýlka. Roderick s Fredy chtěli pochopitelně taky. Ale protože Roderick se schoval družinářce ve Stromovce tak důkladně, že ho hledala půl hodiny a vrátila se jako uzlíček nervů, odmítla jsem se s nimi vracet znovu ke stánku. Fredy si proto vystřihla hysterickou scénu s válením po chodníku. Takže jsme opravdu nikam nešli. Druhý den světýlka neměli. Obrečel to pro změnu Roderick. Třetí den měli, ale Roderick zapomněl vzít i pro Fredy. Takže světýlka zůstala i nadále zabavena, aby se o ně nervali. Čtvrtý den byl víkend, stánek nebyl. Až pátý den byl stánek i světýlka. Frederika byla nadšná :-)

TOP dávala puzzle a plynové balónky. Pán byl zřejmě zkušený otec, takže děti dostaly každé svoje puzzle (Henrika s Rebčou ne ;-))  Balónek chtěli také všichni. Roderick chtěl modrej na dlouhém provázku. Holky se spokojily s červeným. Přivázala jsem jim je na bundy, Roderick si svůj nesl. Vysvětlila jsem jim zádrhele a životnost balónků plněných heliem. Na prvním rohu praskl Roderickovi o nějakou mříž. Následoval hysterický pláč, že se chce vrátit pro nový. Odmítla jsem. Holkám vydržel až na hřiště. Cestou dom si Fedy vymínila, že už ho nechce na bundě, ale chce ho do ruky. Varovala jsem ji. Marně. Za rohem balónek uletěl následován Frederičiným kvílením. Beuščin přežil i přechod do tepla, tak jsee ještě druhý den pozorovali, jak klesá k zemi :) Ocenila ho hlavně Henrika.

Podobně dopadly druhý den i balónky na tyčce od VV. Jeden praskl ještě na ulici, druhý na předsíni. Třetí jsem pro jistotu vyfoukla ;-)

A aby toho nebylo málo, Billa zase vytasila svoji dvoustovkovou kampaň a mimo balónků dávají i lízátka a lipa. Ani jejich balonky (překvapivě) nemají prodlouženou životnost. Ze tří jsme donesli dva.

Za poslední týden je u nás přebalónkováno a ozývají se rány jako z děla.. Už aby byly ty volby za námi. Další 4 roky nechci balónky ani vidět ;-)

Synovo vyznání

Frederika mi dnes navrhla společnou večerní sprchu, ona a já. Nešlo odolat ;-) Beuška nemohla zůstat pozadu, Henrika vodomilka to sledovala stojíc u vany a hlásíc se do klubu ;-) Když jsem se utírala, přišel Roderick. Chviličku mě pozoroval, a pak prohlásil: "Maminko, ty jsi tak krásná, když jsi nahá!"

Nesmrtelní smrtelníci

Ráno při vypravování do škol(k)y je ideální příležitost pro filosofické úvahy.
Fredy teď dost řeší smrt. "Táto, my umřeme?"
"Všichni umřou."
"I máma?"
"I máma."
"A kdy?"
"To nikdo neví"
"Ale babička a děda neumřou, protože mají doma křížek od Pána Boha!"

Od potopy k početí

Tradičně v tramvaji pro pobavení unavených cesujících při pátečním večeru...

F: Maminko, to je Vltava?
M: Ano, Vltava.
B: Vltava, Vltava... A to je naše, nebo všech?
M: Všech.
F: A může se ten most rozbořit, když přes něj pojedme?
M: Normálně ne, to by musel být poničený...
R: Třeba od potopy.
M: No třeba.
R: A bude tady zase ta potopa?
M: To já nevím, doufám, že ne, a když jo, tak už bude dost protipovodňových opatření, aby nebylo tolik škody jako minule.
F: Minule jako u tety a u Valušky, jak jsme byli v létě?
M: Ne minule, to jsi ještě nebyla na světě. To ještě ani Roderick nebyl na světě.
R: A kde jsem byl?
M: No teprve ses chystal, ale my jsme to nevěděli, že se chystáš a překvapíš nás.
F: To se teprve chystalo to mi minko do bříška? A jak tam přijde do toho tělíčka?
M: No jako spermie, doběhne tam pomocí toho ocásku a zavrtá se. A pak začne růst miminko.
F: No jo, ale JAK se tam do toho tělíčka dostane?
M má pocit, že jde do tuhého, cestující zpozorněli, paní vedle nás se už otevřeně směje.
M: No pinďulkou přeci, je tam taková branka...
F se projevuje jako technik a zvídavá ženská a s důrazným tónem (matko jsi úplně blbá, když se vykrucuješ)
povídá: No ale JAK?! Já to chci vidět!
M rudne: To bylo přeci v té knížce, ukážu ti to znovu. Pamatuješ? Petr, Ida a miminko...
F: Ale já to chci vidět u tebe!
M zoufale...: Tak já ti to ukáže v nějaké jiné knížce...
F zřejmě s myšlenkou na Byl jednou jeden život...: Hm... a nebo se radši podívám, jak se opravuje kosť.

No nebo tak.... uuuffff.

Bilanční

Poslední dobou přemýšlím, co se za poslední rok, co máme Henriku, změnilo. Co mi její narození dalo.
Úžasnou dcerku... uspokojení mateřské touhy po miminkách... to jak se narodila, kdy se narodila posílilo jistotu, že je opravdu poslední. Cyklus se uzavřel a je čas se posunout dál.

Poporodní komplikace mi daly důtku...že mám víc myslet na sebe, víc se šetřit, být občas za květinku. Nechat si pomoct. Ukázaly mi, že mám kolem sebe lidi, kteří pomůžou, protože vidí, že potřebuju pomoct. Naučila jsem se takovou pomoc přijímat bez pocitu vlastního selhání.

Naučila jsem se být opatrná ve vyjadřování vnitřních myšlenek, ale zároveň vnímat intuici. Podvědomí je zrádné, ale šestý smysl prostě funguje.

Stále platí, že má práce je moje hobby.

Některá očekávání se nenaplnila, tak už to asi chodí... naděje ještě neumřela.
Jedno tak zůstalo stejné... jsem jak vyteklá lednička...

Henričiny první narozeniny

Nějak nám to dítko vyrostlo ;-) No ne tak moc, neb je stále podměrečná a pod nejmenší linkou v tabulkách, záprdek po mamince. Ale krásná, chytrá, komunikativní, občas pevně stojící, většinou lezec. Rovnoprávný člen smečky.

 Oslava proběhla v komorním duchu, dort se povedl. Na zakysánkovi nejde nic zkazit ;-)

Fotek díky nedostatku foťáků a fotografů poskrovnu.

 

Henrika objevila kouzlo hroznů,

a protože táta měl taky narozeniny, tak se s ním podělila...

Informační šum

Dnes na hřišti u Vozovny...

Roderick:"Maminko, já chci jít dovnitř do Vozovny."
M:"Tam nemají nic zajímavého, jen drahého."
R:"Já se chci podívat, co tam mají drahého:"
"No tak jdi."
Frederika:"Maminko, já se chci taky jít podívat, co tam mají zdravého!"

Spolehlivý manžel je třeba?!

Dnešek byl speciální den. Děda S. poprvé vyzvedával Rodericka. Ve družině měli odpoledne narozeninovou oslavu. Jenže já jsem šla do práce a muž odjel za hranice. Děda pomohl. Díky mu za to.

Do práce jsem tudíž vyrazila jens e třema holkama. Zvláštní pohoda. BaF spolu seděly na sedačce a cestou rozebíraly kde co. Klasika. U Bílé labuťě začal vystupovat pán, dědeček určitě přes 70.  Bylo mi divné, že jde přes půlku tramvaje k našim dveřím. Pak jsem pochopila.

"Máte krásné děti" a pohladil Henriku v šátku po hlavičce.
"Děkuju."
"To jsou všechny vaše?"
Nechtělo se mi vysvětlovat, že to nejsou všechny. "Ano".
"A to máte dvojčátka?" a ukazuje na BaF.
"Ne jsou skoro dva roky od sebe."
"A jak je všechny uživíte?"
"No.. uživím."
" A máte spolehlivého muže? To je totiž potřeba!"


Škoda, že nejel dál, byl to evidentně starý moudrý muž...

I ty, Fredy?!

Cestou ze školky do školy vyzvednout Rodericka; máma s Henrikou v šátku, Rebeka na kočárku, Bea u ní v nohách, Fredy ťape vedle
Fredy:"Maminko, to je fajn, když nás je tolik. Teď je nás pět, pak bude ještě Roderick a táta, a když vrátíme Rebču, bude nás málo. Mohli bysme mít nějaké miminko."
M:"No to už bychom nemohli."
F: "Ale já bych chtěla bráchu."
M: "Ty bys chtěla ještě jednoho bráchu k Roderickovi?"
F:"Chtěla, moc, mohl by si s námi hrát, bylo by nás víc!"

Jsem ráda, že naše děti nespatřují v sourozencích konkurenty, ale parťáky. Dává mi to tak jistotu v kramfleích při rozhovorech s některými lidmi. Naposledy jednodětným sousedem, který měl pocit, že naše děti přicházejí o dětství, když je jich tolik, neb musí být samostatné a nemůžou se se mnou vždycky všichni najednou mazlit, když jsou čtyři a já mám jen dvě ruce.

Smutný blog

Poslední měsíc tu vypadá dost smutně, fotky chybí moc....

Jsem blbec  :-(

Kocourkov

Někdy zcela nerozumím věcem kolem sebe. Naposledy MHD a děti do 10 let, od července neplatí jízdné. Prý se revizorům těžko prokazoval věk malých školáků. Ti od deseti let musí mít Opencard. Tomu jsem rozuměla docela jasně.

Pak jsem dlouho zkoumala, jak je to s PID. Tam platit musí, normálně polovinu. Ale na kraj Prahy to mají zadarmo. Nakonec jsem vykoumala, že teda koupím jen rozdílový lístek. Stačil by na dvě pásma. Jenže vlak jede přesně 30 min a štípnout se musí před nasednutím do vlaku, tak jsem musela koupit třípásmový na 60 min, neb nemůžu na konci Prahy jen tak vyskočit z vlaku si cvaknout a průvodčí mi MHD jízdenku neoznačí. Svůj postup jsem konzultovala s průvodčím ve vlaku, nebyl schopen můj dotaz pojmout a opakoval jen moje slova. Nazpátek nám pochopitelně stačila dvojpásmová na kraj Prahy. Pochopila jsem, že tedy budu muset kupovat jízdnky v různých hodnotách. Dobrá.

Včera jsem zase byla zmatená (a se mnou spousta dalších rodičů, co mají děti ve družině). Družina jela na Václavák povídat si o sv. Václavu. Měli si vzít svačinu a přestupní jízdenky. KOnzultovala jsem to s družinářkou. Když neplatí nemusí mít jízdenku, celkem logicky. Odpoledne při vyzvedávání mi družinářka (jiná) řekla, že mu musela koupit jízdenku, neb neměl. Ale on neplatí. Neplatí, ale musí mít doklad, že mu není 10 let. Revizoři jim kvůli tomu dělají problémy. Konzultovali to na DPP. Děti musí mít průkazky.

Takže si můžeme nechat nahrát za 20,- Kč software do Opencard, nebo si za 30,- nechat vystavit průkazku s fotkou, že mu není 10 let.

Doteď jsem neměla ke kauze Opencard  svůj postoj, netýkalo se mě to, nepotřebovala jsem. Teď jsem ale rozpačitá a mám neblahé tušení, že za pár měsíců se v Praze bez OC nehneme. A radši se ani nechci zamýšlet nad tím, co za tím je...

Cestou do školky...

a do školy má Paprika dobrou náladu, něco si žvatlá a pak prohlásí:
" To je teda hustý."
M: "Hustý?"
B:"Jo hustý."
M: " A co je hustý?"
B s typickým pokrčením ramen:"Nevim." "Henrika"
M:"Henrika je hustá?"
B:" Jo!"

Následuje dvojnásobný výbuch smíchu.

Není nad to, když dvouapůlleťák používá věty, jejichž význam je mu skryt...

Vyznání

Náš největší mazel (Beuška) objevil kouzlo další věty. A tak mi dneska u oběda, dnes už po několikaté, dala usoplenou pusu a řekla. "Maminko, mám tě ráda!" "A Henriku taky!"

To se tak hezky poslouchá. Asi si to budeme muset všichni říkat i přes den, ne jen u večerního rituálu.

Výlet za chloupky

Dnes jsme jeli po hodně dlouhé době za kamarádkou do Dobřichovic. Děti nadšené, že pojedem zase vlakem, navíc za Sárou. Třetí patro bez výtahu mi dalo zabrat. Chápu, proč je kamarádka tak štíhlá a já mám stále nadváhu. Po dobrém obědě jsme vyrazili na hřiště, kde měli celý den program hasiči. Děti prolezly hasičská auta až na střechu, zkoukli jsme koordinovanou práci záchranného systému u nehody, výcvik psů, odolali dětskému vymáhání sladkostí. Až na konci odpoledne,když už byly všechny svačiny snědené, přišla Sára s Fredy, která nadšeně hlásila: "Maminko, teta mi koupila chloupky!"

A pyšně si nesla cukrovou vatu na špejli :-)

Školákova řehole

Pomalu si zvykáme na rychlejší tempo školního života. Nejhorší je asi brzké ranní vstávání. Vidím na BaH, že ta půl sedmá je na ně moc brzo. Doufám, že si všichni brzo zvykneme ;-)

Dnes jsem vyzvedávala jen RaF. Cestou ze školy jsme potkali školkovou paní učitelku, co tam nebývá moc často. Rodericka školáka ještě neviděla, tak se ho vyptávala na dojmy...

"Rodericku, jak se ti líbí ve škole?"
"Líbí, ale je to tam těžký."
"A co je nejtěžší?"
"Být v klidu."

:-D

Dovolená

Jeden všednědenní rozvrh čtyřmatky na rodičovské dovolené

6:10 zvoní budík, BFR spí, H spí přisátá na M, M zamáčkne budík
6:15 zvoní budík, BFR spí, H spí přisátá na M, M zamáčkne budík, otevře oči, zavře oči a spí dál
6: 20 zvoní budík, BFR spí, H spí přisátá na M, M zamáčkne budík, přečte sms (budí se mobilem), aby nastartovala mozek, vzápětí usne
6:25 zvoní budík, H se probírá a začíná pořádně pít, M se snaží držet při vědomí, BFR stále spí...
6:30 zvoní budík, H se pouští prsa, M si sedá na postel, se zalepenýma očima šátrá po nočníku a posazuje H na nočník
6:35 H sedí v objetí na nočníku, M se snaží probrat...
6:40 M vstává, vynáší nočník, budí BFR
6:45 hygiena M, BaF vstávají, R není k probuzení
6:50 R na několikátý pokus vstává, M se snaží BaF přesvědčit k ranní hygieně, H si hraje, R sedí na posteli a kouká
6:55 M dělá R svačinu a chystá malou snídani, BaF snídají, R je nucen k hygieně,
7:00 M řeší holčičí spor o poslední čokoládový jogurt, F ječí, M začíná mít pocit, že nestíhá a začíná nervóznět, R se potácí po bytě, stále v pyžamu předstítajicí vyčištěné zuby (ani nenamočil kartáček)
7:10 spor vyřešen, jogurt rozdělen na půlku, H se hlásí o přídavek, M kojí, R si čistí zuby
7:15 M se oblíká, F se oblíka, B se snaží se obléknout s dopomocí M, R snídá
7:20 R běhá skoro nahý po bytě, provokuje holky, děla náschvály, M dochází trpělivost, řve a obtiskává ruku na R zadek
7:25 R se obléka, BaF stojí na předsíni připravené k odchodu, M utírá louži po H a obléká ji
7:30 R za vydatného řevu nervozní M hledá po bytě mikinu, co mu včera kamsi odpadla, M váže H do šátku
7:35 R se obouvá a vyrážíme do školy, B se vzteká, že neberem golfky, M se daří ji umluvit
7:45 R se převléká v šatně, M ho doprovází do třídy
7:50 BFHM jdou na tramvaj
8:10 dorážíme na logopedii, jsme s předstihem, BaF si vybírají oblíbené knihy, M je nucena číst, kojí H
8:30 logopedie, F spolupracuje, BaH si hrajou
8:58 nasedáme do tramvaje a jedem do školky
9:07 F se s dopomocí rychle převléká v šatně, aby stihla svačinu.
9:10 B prudí, je hladová, H prudí, je počůraná, M je hladová a unavená
9:30 M konečně v klidu snídá, BaH svačí
10-11 BaH si hrajou, M všelicos doma šolichá, utírá louže po H a přemýšlí, kdy se konečně probere a probudí
11:00 M ohřívá oběd, co uvařila den předem (normálně to nedělá), BaH obědvají
11:30 M balí do práce
11:45 odchod z domu, cestou přes pekárnu pro výborné housky na sváču, M bere golfky doufajíc, že B brzo usne
11:55 jsme ve školce, brzo, děti ještě obědvají
12:12 F dochází do šatny, M jí pomáhá s přvlékáním, má 15 minut, aby stihla vyzvednout R a doběhnout na správnou" tramvaj
12:22 jsme ve škole, R už naštěstí po obědě, R se rychle přezouvá, balí věcí a běžíme...
12:30 přemlouvám zeleného panáčka na semaforu, aby máknul a ta tramvaj nám nefrnkla
12:31 jsme na zastávce
12:32 nastupujeme do tramvaje
12:44 vystupujeme z tramvaje, cestou do Bavlnky M kupuje sáčky do vysavače
12:46 jsme v obchodě. BFR vytahují svačiny, M se snaží po 14 dnech zorientovat
13:00 M otvírá prvnímu zákazníkovi, BFR zabydleli koutek tak, že s ev něm nedá nikam šlápnout
13-18:00 M se snaží pracovat, lidí chodí dost, "není čas na výbavu", průběžně se snaží přesvědčit trojku, aby uklidila v koutku, kojí H, přebaluje, utírá pokaděné zadky FaB nebo louže po H
16:00 B usíná, RaF jsou stále marně přesvědčováni k úklidu, M pracuje, RaF si střídavě v klidu a hlučně hrají
18:00 M zavírá obchod, naposledy bez řvaní vysvětluje potřebu úklidu, B se probouzí, M dodělává, co je potřeba
19:00 koutek stále neuklizen, M má hotovo, jde uklízet obchod, dochází jí trpělivost a řve na děti, ať konečně uklízí, H řve hlady a únavou,
19:30 RaF konečně spolupracují při úklidu
19:58 odcházíme na tramvaj, máme štěstí, nemusíme dlouho čekat
20:07 nasedáme na tramvaj, RaF baví spolucestující,
20:20 jdeme domů, RaF nezavřou pusy, R rozvíjí nějakou fotbalovou teorii, F řeší cosi holčičího, B si zpívá v golfkách, H spí v šátku, M se přistihuje, že vůbec nevnímá a jen tupě říká "ano, hm, hmmm"
20:25 jsme doma, unavení a hladoví
20:30 M dělá večeři a sní o chvilce klidu a koukání do ohně, utírá louži po H
21:00 BFRH páchají hygienu a zalézají do postelí
21:10 RaF spí, H se prsí, B si zpívá v postýlce
21:30 děti spí, M tupě zírá do počítače a přemýšlí, co s načatým večerem, bere do ruky jehlice (občas vymění za prsícího se kojence), pouští si z netu propásnutý díl Vyprávěj a plká na BC s matkami
22:30 dopisuje blog, než zapomene vtipné hlášky
23:30 páchá hygienu a uvědomuje si, že ji bolí uchozné nohy
23:50 zalézá do postele a s hrou na telefonu čeká, až se probere kojenec, aby ho mohla zavinout do plenek na noc, usíná uprostřed hry.
Někdy než usne úplně tvrdě se probírá kojenec, je zavinut a přiložen k odhalenému prsu. M usíná, kojenec je samoobslužný až do rána s občasným vystřídáním míst...

Jsem si to sepsala, abych se občas mohla pochválit ;-) Nebo to pojmu jako závěrečnou práci, až si budu chtít udělat MBA :-)

"Máte doma veselo?!"

Povídala mi dnes jedna paní v tramvaji cestou z práce. A taky prý, že mě obdivuje, že ona by na to neměla nervy, že jí stačily dvě děti.

Dneska byli ozvláště vtipní, byl náročný den, takže jsem měla chvílema nervy v kýblu a chvílema bylo veselo ;-)

Na zastávce cestou ze školy: 
S vyplazeným jazykem jsme "doběhli" na zastávku půl minuty před předpokládaným příjezdem tramvaje. Celou cestu jsem popoháněla Rodericka. Již od prvního září pozoruju zvláštní přírodní úkaz. Kdykoliv si nasadí aktovku, je úplně mimo. Přestane vnímat, reaguje zpomaleně. Vždycky si vzpomenu na odstavec z knihy, co jsem četla nedávno (Steve Biddulph: Výchova kluků) "Y potřebuje vedení", tohle zpomalení je prý normální, obzvlášť kolem 13-ého roku (fakt bude hůř??). Takže jsem se zcela nerespektujícně Rodericka zeptala, co se děje, že je úplně mimo a nevnímá, jen kouká, courá se vzadu a nasrovnává si to vykasané tričko. Roderick na mě koukal jak na zjevení a vedle se ozval pán (asi 40-50 let): "Nic si z toho nedělejte, to jsme my (rozuměj chlapi). Přesně tohle mi říká manželka taky!"

Není nad chlapskou soudržnost! ;-)

V tramvaji cestou domů:

Nastoupili jsme do tramvaje. Měli jsme golfky, tak hezky dozadu na vyhrazené místo. Za námi nastoupily dvě paní tak po padesátce. Chtěly nám nechat volné místo k sezení, které jsem s díky odmítla. Bea byla na kočáře, RaF se urží, navíc měli roupy, tak nepotřebovali odpočívat. Paní se znovu ujistily, že nechceme místo. Fredy: "My nebudeme sedět, pustíme sednout staré babičky!" a významně koukala na ty dvě paní...

O pár stanic dál...
Roderick si chce  sednout na volné místo: "Maminko, já jsem celej unavenej a mám velkej hlad z toho, jak jsem dneska zlobil!"

Nepochopen

Ranní vstávání nám nedělá dobře, takže v některých okamžicích dne, mám prostě útlum. Roderick mi cosi vyprávěl. Nevnímala jsem, Fredy taky zovna cosi řešila a Bea nezůstávala s mluvením pozadu. Do toho jsem vařila oběd na pátek. Když už asi po desáté řekl "paní učitelka" zeptala jsem se která (ten den.jsem mluvila asi s pěti včetně těch školkových), nechápavě na mě koukal. "no paní učitelka!"
Matka stále mimo:"No jo, ale která?"  
Roderick podrážděn matčinou natvrdlostí: "No přece ta, co se mnou chodí do třídy!"

Školák

Dneska poprvé... pravou. Už je to velký kluk, nová etapa života a starostí začíná...

V noci nemohl dospat, v půl páté by vstával, v půl sedmé nebyl k probuzení.

Ráno byl vypravený rychlostí blesku. Fredy byla za vílu a zdržovala.

Ve školce jsme byli první, věc neobvyklá ;-) Fredy dostala jako značku panenku. Nostalgicky jsem si zavzpomínala na Roderickova kašpárka a jasnou symboliku...

Před školou jsme odchytli deváťandy, aby nás odvedly do třídy. Roderickovi jsme vybrali místo ve čtvrté lavici, přední byly obsazeny holčičkami (pamatuju si, že za nás to bylo úplně stejně ;-)). Za chvilku dorazil i (jediný ve stejné třídě) kamarád ze školky, tak si sedli spolu. Bude z nich silná dvojka, hned si začali povídat, nedávali pozor, počítám je paní učitelka brzo rozsadí :-D

Beušku zaujalo hrací koutek a rychle se osmělila

Prvňáčky přišel osobně přivítat (mimo pana ředitele) i starosta městské části a vrchní ředitel Městské policie...

.. a protože všichni na povel tleskali, Henrika nezůstala pozadu

Od města dostal každý žáček pamětní list a "vzpomínkový" kufřík. Pak odešli s družinářkou na průzkum školy :-)

Schůzka s paní učitelkou ve mně zanechala rozporuplné pocity. Bylo hodně znát, že je nová a neví, jak škola funguje a kde co je. Třeba ohledně angličtiny se nám dostalo úplně jiných informací, než od ředitele na konci školního roku. Šokovala mě hrubka na tabuli ve slově "tuš" (napsala se ž). Mluvený projev bych od paní učitelky taky čekala trochu spisovnější, ale asi musela být dost nervozní, tak snad ... snad se to nějak utřepe... Na děti je prý přísná, ale ve třídě je jich máo, tak to prostě nějak půjde.

Roderick je spokojený a to je hlavní :-)

Poslední?!

U večeře:
F: Mami, proč je Henrika tak malinká?
M: Protože se narodila poslední.
R: Poslední? Proč poslední? Třeba může být předposlední.
M: Nemůže, prostě je poslední.
R : Ale co když se narodí ještě brácha nebo ségra?
M: Nenarodí!
R: Jo? A jak to můžeš vědět?!

Úklid

"Rodericku, mohl bys prosím zamést ty drobky v kuchyni?"
"Ano." "Děkuji"
Fredy:" Rodericku, ja ti připravím lopatku, abys to na ni mohl vysmetnout."

Brodící

Momentálně jediná dostupná fotka z BC kibucu, zbytek je ve stávkujícím foťáku...

Nakupování

Naše děti nakupují moc rády. Nevím teda, po kom tom zdědily, po mně teda ne.

Asi před třemi týdny vyslal muž Rodericka s prázdnýma flaškama, ať mu donese tři piva. Je tu hned na rohu večerka, takže bezpečné vypustit i předškoláka. Fredy strašně chtěla jít s ním. Tak šli. Přišli za chvilku, přinesli si každý jedno obří lízátko a šest korun nazpátek. Prý jim Buiho táta nechtěl to pivo prodat. No bodejť by jo... Dostali huláka, lízátka jsem zabavila, Roderick se vymlouval, že za to může Fredy.

Dnes ráno jsem vyslala Rodericka pro chleba. Peněz dostal akorát na jeden celý chleba. Přišel za chvilku. Přinesl devět housek a jakousi "zrnitou" tyčinku, kterou k tomu prý jen tak dostal. No jistě :-(

Bude mě to stát ještě asi hodně vysvětlování...

Čína

Historka stará asi dva týny, ale dneska jsem si ji u pletení vybavila, tak si ji sem poznamenám ;-)

R: "Maminko, co to pleteš?"
M: "Čapku, pro jednoho kloučka do Číny."
"Pro Buiho?" (Vietnamský kamarád ze školky)
"Ne pro jednoho kloučka, co bude v Číně."
"A v té horní, co maj ty velké ryby, nebo v té dole?" (fastfoody)

Bratr

Byli jsme dnes v Gennetu na odběrech s Henrikou. Má už pátý den horečku, rudo v krku, chtěla jsem napřed nabrat CRP, než dáme případná ATB. S tolika dětma jsem byla středem pozornosti. Přišli jsme, šli hned na řadu, tak jsem jen rychle usadila děti na lavici před laborkou a nakázala, ať jsou v klidu. Dveře sestřička zavřela, aby ten Henričin spoutaný řev nebyl moc slyšet. Odběr jsme zvládli, vylazla jsem zpocená až na... ;-)

V hale jsem Henriku uklidňovala u prsa, děti začaly hlučet.
M: " Buďte prosím v klidu, jsou tu maminky s miminkama v bříšku, tak ať mají klid a miminka můžou hezky růst až do porodu."
R:" Já chci bráchu!"
M má pocit, že špatně slyší... "Co jsi říkal?"
R: "že chci bráchu"
Paní vedle na lavičce potlačuje záchvat smíchu a pohledem přepočítává všechny děti.
M dokojila a balí H do šátku "Rodericku, já už nechci žádné další miminko. Řekli jsme si přeci, že si nemůžeme říct, jestli to bude kluk nebo holka. Takže máš na výběr buď čtvrtou ségru nebo nic." M doufá v nic.
R se začíná vztekat: "Ale já chci bráchu!"
M si bere bundu a velí k odchodu. "Rodericku, víš, jak je to s těma spermiema. Některé jsou  klučičí, některé holčičí, ta která se zavrtá do vajíčka, ta rozhodne, jestli to bude kluk nebo holka. Na nás to nezáleží."

R chvíli dumá:" Mami a proč jim musí upadnout ten ocásek?"
M: "Ocásek by se do vajíčka nevešel, šimral by tam a vajíčko by se nemohlo dobře dělit."
Na ulici nás dochází paní, co seděla vedle nás: "Tak už jste koupili bráchu?" M trvá na tom, že bratr nebude.

R rozvíjí teorii. " Mohla bys poprosit Boha, aby ti dal miminko do bříška. A říct, že chceš jen bráchu!" 
M vysvětluje, že tohle chtít po Bohu je nefér a Bůh by na to rozhodně nereagoval, řekl by, že když nechceme holku, tak nic.

R tedy vymýšlí geniální řešení: " A když se zavrtají dvě spermie, jedna klučičí a jedna holčičí, tak budou dvojčata. To jsme ještě neměli. To by šlo, měli bysme kluka i holku!"

A maminku odvezou do blázince.... ;-)

Mooncup

Frederika žalobnice: "Maminko, Roderick vyndal pohárek!"
Maminka úplně mimo: "Jaký pohárek?"
"No ten, co se dává na pinďulku, když se utrhne vejce, jaks mi vyprávěla..."

Kukadla

Kolik vnoučat se vejde do babiččiny vany?

Ibišek

Asi Otakárek

Měl pochopení a počkal, než mi Roderick donesl z domu foťák...

Další krok...

...ve vývoji naší poslední. Dneska vylezla na schody. Na nohách stojí už většinu dne. Nastávají nám akční dny ;-)

Bazénová

V létě by to bez bazénu nešlo. Jen jim je už skoro malej :-D

Kolo mlýnský

Henriko, budeme dělat kolo mlýnský...

Bééé, já už nechciiii.....

Neplakej, pššš...tak budeme hrát na pikanou ;-)

Pomoooc...

...povalil mě truhlík...

a tobě je to, Bianko, jedno?!

Sluníčko Henrika

Brácho, co to máš?

Na kole, na kole, na kole...

Jak málo stačí některým matkám ke štěstí... třeba když si v zájmu utahání synátora nechají pohlídat drobotinu babičkou, půjčí si její kolo a vyrazí na hoďku kolem KH. Syn spokojený maximálně, jede stále vpřed ;-) a matka, co seděla naposledy na kole za svobodna a bezdětna,  ho v závěsu pronásleduje a sní o tom, jak byla mladá, krásná a štíhlá a jezdila pravidelně.

No tak třeba jednou, až děti dorostou, vytáhne kolo ze sklepa, nahustí duše a vyrazí... na kole, na kole, na kole....

Svátečková

Zub, první Henričin

Objevila jsem ho dneska, konečně se prořízl :) Vypadá to, že druhý bude v závěsu. Jsem zvědavá, kdy se všech těch šatů dočkám ;-)

Dvojčata? ;-)

Henrika 9 měsíců a 8 dní

Výletníci

Byli jsme pozváni ke kamarádce, pokec, zahrada a bazén,  značka ráj  :) Někdy je ale potřeba si i ten ráj zasloužit.

Našla jsem spoj (jel z jiného nádraží než minule, což mě překvapilo, ale nezkoumala jsem to detailně, chyba!), našla jsme tramvaj, která nás doveze včas k danému vlaku. Měli jsme 20 minut na dojití od tramvaje k vlaku a zakoupení jízdenky. To by mělo být i s pajdajících chlapem v pohodě (normálně je to proces na 10 min i s frontou u pokladny). Ráno jsme si všichni přispali, ale pořád dost času, abychom to všechno stihli. Každému dítku, co vstalo, jsem vysvětlila, proč tentokrát nespíme ve stanu. Poslední vstává muž: "My tam nespíme? A proč? Já myslel, že jo." Nevysvětluju, připomínám čas. Jenže "chromý" chlap vydá za dvě děti a šest dětí už se blbě koordinuje. SMS od kamarádky nám sděluje, že tam leje jako z konve. Děti jsou oblečené, těší, tady neprší, sluníčko vylejzá, to dáme. Přibaluju pláštěnky. Jenže než jsme se vyprdelkovali, ujela nám TA tramvaj. Cestou jsme ztratili Henričinu ponožku, takže zpět pro ponožku, čekání na další tramavaj, přestup na jinou. Spočetla jsem si, že na cestu přes park, koupení jízdenky na nepřehledném Hlaváku plném lidí a najití správného nástupiště máme 7 mninut. Nestíhačka. Jsem nervní jak feťák v absťáku, na všechny štěkám a loučím se s vidinou hezkého dne v poklidu. Musíme si koupit jízdenku až ve vlaku, s brutální přirážkou. Běžím s Henrikou v šátku, Beou na koni, batohem na zádech. Vedle mě Fredy s Roderickem, za náma berlící se muž. Místní rozhlas hlásí "Na 6. nástupišti ukončete nástup, vlak je připraven k odjezdu." Nástupiště je až to nejdál od nás. Naschvál! Vybíháme schody, skoro tma před očima z nedostatku kyslíku (neumím běhat :-() Vlak stojí. Uuuufff. Nasedáme, vydýcháme. Vlak stojí. Stál 10 minut, kdybych to věděla, koupím tu jízdenku. Nadávám si. Vlak se rozjíždí. Za několik minut staví v Holešovicích. Nadávám si ještě víc. Kdybych to věděla, mohli jsme si tehle šílený běh a nervy ušetřit a mohli jsme mít jízdenku. Připadám si jako idiot, vyhrocenou situaci jsme zase nezvládla a jsem za semetriku.
Přichází průvodčí, kupujeme si jízdenku, po vysvětlení situace, proč nemáme z pokladny se jí nás zželelo a udělala to tak, abychom nemuseli přirážku platit, ušetřila nám 120,- Kč. Konečně jedem! Děti dovádí, pro slečnu sedící s námi v kupé jsme myslím dobou antikoncepcí.

Celý zbytek dne proběhl v příjemném poklidu. Děti skoro nevylezly z bazénu, my jsme si příjemně pokecaly. Muž udělal dobré nealko Mojito, s druhým mužem v bazánu s dětma válčili. V suchozemských chvilkách si hráli kluci spolu a Fredy našla ve Valušce spřátelenou vílu ;-) Batolata se batolila. V podvečer jsem si taky vlezla do toho úžasného, velkého a sluníčkem vyhřátého bazénu. Chvilku jsem si říkala, co tam budu sama dělat, ale naštěstí mě "zachránila" Fredy a vlezla za mnou, Roderick taky nezaváhal. Bea se usadila na schůdkách, kde se po pár minutách pokadila, takže jsem z bazénu zase vylezla a pacifikovala spoušť. Než jsem pobalila věci, kamarádka připravila večeři, společně jsme uklidily střepy od rozbité skleničky (zase ta Paprika ;-)) a jeli na vlak domů. Roderick cestou utrousil pár slziček, že nechce domů a proč musíme jet a nespíme ve stanu jako vždycky. Naštěstí se nechal umluvit, že ještě o prázdninách přijedeme. Cesta vlakem už proběhla v pohodě. Děti notně vyplavané byly docela v klidu a doma usnuly, sotva si lehly.

Byl to moc prima den a jsem ráda, že jsem to ráno nevzdala. Stálo to za to! Péťo děkujeme :-)

Džbán

Někdy mají tatínkové ne příliš rozumné nápady. Ten náš je na to specialista. Jak jinak si vysvětlit jeho cestu se třemi dětmi o berlích na přírodní koupaliště. 

Domluva zněla, já jsem v pátek odpoledne v práci, ty se staráš o BFR. Komplikaci "tatínkova noha v sádře" vyřešil dopolední dr. Nechal se ukecat a vyměnil sádru za stále nechodící ortézu, berle tak zůstaly. tTudíž plán "beru děti na srub" jsem zatrhla. Je to v kopci, bez vody a elektřiny, mužovy berle a nemluvě o tom, že si minule odtamtud Roderick donesl popáleninu dost ošklivou, jak spadl na rozpálený kámen ohniště. Navrhla jsem koupaliště na Pražačce nebo hřiště ve Stromovce a odešla v klidu do práce. Muž dal dětem na výběr Džbán, hřiště a srub. Vybraly si Džbán. Normálně je to od nás celkem pohodová cesta jednou tramvají cca 25 minut jízdy. Díky Blance a prázdninovým výlukám je to teď cesta minimálně na hodinu, tramvají, busem, podchodem, tramvají. S berlema, třema dětmi (z toho jednou mrňavkou v příšeném vzdorovitém období) fakt chuťovka. Jak tam dojeli vím z vyprávění. Cestou na tramvaj tři vztekací záchvaty s válením po ulici, šnečí tempo. V podchodech po schodech "SAMA!", což některé spolucestující nemohly pochopit a nutily pomoc, aby se opět předvedla vztekací scéna "JÁ SAMA! Dojeli tam a užívali si prima koupání. Muž se seznámil se skupinkou stejně starých/mladých lidí, co byli svobodní bezdětní (maximálně spárovaní), kteří k němu vzhlíželi s obdivem, neb něco takového ještě nikdy nezažili (obzvlášť ti, co měli pindíka ;-))

V práci jsem se zdržela, a nevěda nic o jejich výletu, se těšila domů, jak se v klidu navečeřím a hodím nohy na stůl. V šest mi volal muž, ať přijedu za nima. Nechtělo se mi, ale pak jsem si řekla, že budu hodná žena, když máme to výročí, a pomůžu mu domů s dětma. Dojela jsem tam skoro v osm. Než jsem pochopila, kudy ke zmiňovanému kiosku, obešla jsem půl rybníka. Na první pohled mi bylo všechno jasné. Roderick hrající fotbálek a pokřikující jakási sparťanská hesla, nahatá Beatrica s upatlanou pusou a Frederika v zimní sukýnce s pytlíkem těch nejmastnějších slaných brambůrků. A muž pokojně sedící u kiosku v družném hovoru s (pro mě zvláštní) skupinkou lidí (kdo chodí ve 30°C  na koupaliště v kvádru?) a popíjející s nimi jakýsi míchaný nápoj. Asi jsem se netvářila jako chápavá žena, byla jsem za semetriku, co se tváří kysele a neocení, když se chlap snaží. Takže se všichni velmi snažili, abych se uvolnila a rozveselila, dostala jsem vějíř, udělali mi přes protesty vinný střik, vychválili mi, jakého mám úžasného muže, jak krásně se dětem věnoval, Roderick mi barvitě líčil, jak přeplaval sám celý rybník s jakýmsi torpédem. Ani jsem nevěděla, co na to říct. Naštěstí jeden přítomných mužů pochopil, že tohle vlastně ani slyšet nechci a uvedl to torpédo na pravou míru (pluje to na hladině, je to na baterky, vydrží to asi 3 minuty, než se baterka vybije, Roderick měl pásek a byl s ním jeden zdravý dospělý ve vodě). Aspoň že tak. 

Takže jsem snědla vychvalovanou klobásu, vypila střik (normálně ho nepiju), posbírala svršky, došla s holkama na záchod, aspoň se smočila ve vodě, než si muž dopil, a mezitím marně přihlížela, jak v dětech zmizely nanuky, lentilky, chleba, klobása a malinovka. Nikomu mimo mě se nechtělo domů (proč jsem takový pragmatik a místo, abych si užívala do poslední chvilky, myslím na to, že potáhnu unavené řvoucí děti domu, když neodejdem hned). Paprika už začínala být dost unavená, takže jsem velela k odchodu. Než jsme se vyprdelkovali bylo po desáté, tma. Cesta na tramvaj půl hodiny. Nesla jsem batoh, dvě děti, Fredy šla vedle mě a přesto jsme pajdajícímu muži s Roderickem utekly. Než hoši dorazili k tramvaji, jedna pláchla, než jsme našli na Dejvické zastávku X-busu, ujel nám i ten před nosem. Bylo 23:31, viděl nás "dobíhat" byl úplně prázdnej a nemohl počkat :-(. Paprika v hysterickém záchvatu :"NECHCI NIC" řvala jak protržená. Lidi na zastávce na nás koukali jak na blázny. Tak přesně tomu jsem se chtěla vyhnout! Než dojel další bus, usnula muži na klíně. Tramvaják na přestupu na nás naštěstí počkal, i když už měl být na cestě (Děkujeme!) Spící Beu jsem nesla přes rameno jak pytel brambor. RaF usnuli, sotva lehli. A my taky.

Když nad tím tak rozvažuji, tak mi těch pár hodin určitě něco dalo. Od nezaujatých pozorovatelů jsem se dověděla, že můj muž nemá milenku (jak na to přišli nevím, ale věřila jsem jim). A že je obdivuhodný táta. Tohle by prý nikdo z jejich známých nedal, klepou se, když mají jít na koupilště s jedním. Přiznávám, že já jsem si sama se čtyřma dětma na koupaliště ještě netroufla. 

Dále jsem pochopila, jak strašný rozdíl je ve vnímání toho, v čem žijeme pořád, a vidění toho samého  z venku. Na moje "proč by nešel se třema dětma na koupaliště, vždyť jsou samostatné" (ve smyslu umí chodit, samy se najedí, netřeba plen, řeknou si na záchod, vyhrajou si spolu, udrží se s páskem v pohodě nad hladinou) mi bylo namítnuto "no jo, ale pořád něco chtějí, pořád jedí, pořád se na něco ptají, musíš být furt ve střehu".

To jsou ty detaily, které nestíhám vnímat, ty drobnosti, které mi nedají si někdy ani chvíli v klidu "vypít kafe" a připadám si pro ně unavená, i když vlastně nic nedělám. Přesně to, co mi chybí, když jsou děti pryč.

A pak jsem si představila sebe na místě těch lidí. Co bych děla celé dny, týdny, měsíce? Napadá mě jen jedno slovo... nudila se!

Výročí

Dneska máme pět let od svatby, ani jeden z nás se slůvkem nezmínil. A já celý den přemýšlím, co by bylo kdyby...

Brali jsme se, měli jsme dvouletého Rodericka a přes půl roku trápení po ztrátě Božidárka. Myslela jsem, že už nás žádná výrazně těžší zkouška nemůže potkat, krizi po narození Rodericka jsme nějak zvládli. A přesto nás ta pověstná krize ve vztahu postihla. Trvá dlouho a řešení zdá se není snadné najít. Tenkrát jsem myslela, že si pod stejnými slovy představujeme stejné věci, dnes vidím, že se míjíme. Chvil, kdy mám pocit, že to je v pořádku, je poskrovnu. Oba máme svůj díl viny.

Tenkrát jsem jsem dala slib, tobě, sobě, Bohu. Nebyla to pro mě prázdná slova "Já, Martina, odevzdávám se tobě, Michale, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen."

I dnes svůj slib myslím vážně, cítím ho jako závazek, v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě. Někdy je to setsakra těžké a ty mi to rozhodně neulehčuješ. Ani já tobě ne... Ale tam někde, hluboko, hluboko zahrabaná pod nánosem, tam někde ještě pořád je... moje láska k tobě... a moc si přeju, abys pochopil a vzal krumpáč a lopatu...