I ty, Fredy?!

Cestou ze školky do školy vyzvednout Rodericka; máma s Henrikou v šátku, Rebeka na kočárku, Bea u ní v nohách, Fredy ťape vedle
Fredy:"Maminko, to je fajn, když nás je tolik. Teď je nás pět, pak bude ještě Roderick a táta, a když vrátíme Rebču, bude nás málo. Mohli bysme mít nějaké miminko."
M:"No to už bychom nemohli."
F: "Ale já bych chtěla bráchu."
M: "Ty bys chtěla ještě jednoho bráchu k Roderickovi?"
F:"Chtěla, moc, mohl by si s námi hrát, bylo by nás víc!"

Jsem ráda, že naše děti nespatřují v sourozencích konkurenty, ale parťáky. Dává mi to tak jistotu v kramfleích při rozhovorech s některými lidmi. Naposledy jednodětným sousedem, který měl pocit, že naše děti přicházejí o dětství, když je jich tolik, neb musí být samostatné a nemůžou se se mnou vždycky všichni najednou mazlit, když jsou čtyři a já mám jen dvě ruce.