Chodí!

Henrika. Dneska udělala svoje první samostatné krůčky :-) Sice ne víc než tři v kuse, ale je to taaam!

Druhý blog

Pro větší přehlednost moje díla tady.

Nepotěšil...

Roderick: "Maminko, kdybys nejedla tolik bonbónů, byla bys jako teta Zuzka.To by ses mi moc líbila!"
"A takhle se ti nelíbím?"
"Nelíbíš."

Tak to mám blbý, protože štíhlá dlouhovlasá blondýna jako je mužova expřítelkyně určitě nikdy nebudu...

Malířka

Beuško, ty si chceš malovat?
- Si
-A nechceš raději spinkat?
- Ne, malovat....

Na maminku je spolehnutí.

Povídala dnes paní učitelka ve školce, když jsem přišla pro Fredy.

No jo no, když on nám tatínek včera odpoledne usnul při uspávání BaH a probudil se až telefonem ze školky, co se děje, že si nikdo Fredy nevyzvedl...

První poznámka

Tak to přišlo, po měsíci a půl školy... první poznámka. Dosud byly stížnosti jen ústní, teď je to modré na bílém. A navíc ze družiny. Jsem vůbec netušila, že to jde. Tak jsme Roderickovi důrazně domluvili. Nejsem si ale vůbec jistá, že to k něčemu bude.

Strasti předvolební kampaně

Jít během předvolební kampaně s dětmi po ulici plné stánků různých politických stran je někdy velký nápor na nervy matky.

ODS dává lampičky na klíče s logem. První dostala Beuška, já do druhé ruky vyfasovala draka, špejle, lepidlo a nit . Prý si ho máme slepit a jít ho pouštět na pláň. Odpoledne s drakem znělo slibně, Beuška byla nadšená ze světýlka. Roderick s Fredy chtěli pochopitelně taky. Ale protože Roderick se schoval družinářce ve Stromovce tak důkladně, že ho hledala půl hodiny a vrátila se jako uzlíček nervů, odmítla jsem se s nimi vracet znovu ke stánku. Fredy si proto vystřihla hysterickou scénu s válením po chodníku. Takže jsme opravdu nikam nešli. Druhý den světýlka neměli. Obrečel to pro změnu Roderick. Třetí den měli, ale Roderick zapomněl vzít i pro Fredy. Takže světýlka zůstala i nadále zabavena, aby se o ně nervali. Čtvrtý den byl víkend, stánek nebyl. Až pátý den byl stánek i světýlka. Frederika byla nadšná :-)

TOP dávala puzzle a plynové balónky. Pán byl zřejmě zkušený otec, takže děti dostaly každé svoje puzzle (Henrika s Rebčou ne ;-))  Balónek chtěli také všichni. Roderick chtěl modrej na dlouhém provázku. Holky se spokojily s červeným. Přivázala jsem jim je na bundy, Roderick si svůj nesl. Vysvětlila jsem jim zádrhele a životnost balónků plněných heliem. Na prvním rohu praskl Roderickovi o nějakou mříž. Následoval hysterický pláč, že se chce vrátit pro nový. Odmítla jsem. Holkám vydržel až na hřiště. Cestou dom si Fedy vymínila, že už ho nechce na bundě, ale chce ho do ruky. Varovala jsem ji. Marně. Za rohem balónek uletěl následován Frederičiným kvílením. Beuščin přežil i přechod do tepla, tak jsee ještě druhý den pozorovali, jak klesá k zemi :) Ocenila ho hlavně Henrika.

Podobně dopadly druhý den i balónky na tyčce od VV. Jeden praskl ještě na ulici, druhý na předsíni. Třetí jsem pro jistotu vyfoukla ;-)

A aby toho nebylo málo, Billa zase vytasila svoji dvoustovkovou kampaň a mimo balónků dávají i lízátka a lipa. Ani jejich balonky (překvapivě) nemají prodlouženou životnost. Ze tří jsme donesli dva.

Za poslední týden je u nás přebalónkováno a ozývají se rány jako z děla.. Už aby byly ty volby za námi. Další 4 roky nechci balónky ani vidět ;-)

Synovo vyznání

Frederika mi dnes navrhla společnou večerní sprchu, ona a já. Nešlo odolat ;-) Beuška nemohla zůstat pozadu, Henrika vodomilka to sledovala stojíc u vany a hlásíc se do klubu ;-) Když jsem se utírala, přišel Roderick. Chviličku mě pozoroval, a pak prohlásil: "Maminko, ty jsi tak krásná, když jsi nahá!"

Nesmrtelní smrtelníci

Ráno při vypravování do škol(k)y je ideální příležitost pro filosofické úvahy.
Fredy teď dost řeší smrt. "Táto, my umřeme?"
"Všichni umřou."
"I máma?"
"I máma."
"A kdy?"
"To nikdo neví"
"Ale babička a děda neumřou, protože mají doma křížek od Pána Boha!"

Od potopy k početí

Tradičně v tramvaji pro pobavení unavených cesujících při pátečním večeru...

F: Maminko, to je Vltava?
M: Ano, Vltava.
B: Vltava, Vltava... A to je naše, nebo všech?
M: Všech.
F: A může se ten most rozbořit, když přes něj pojedme?
M: Normálně ne, to by musel být poničený...
R: Třeba od potopy.
M: No třeba.
R: A bude tady zase ta potopa?
M: To já nevím, doufám, že ne, a když jo, tak už bude dost protipovodňových opatření, aby nebylo tolik škody jako minule.
F: Minule jako u tety a u Valušky, jak jsme byli v létě?
M: Ne minule, to jsi ještě nebyla na světě. To ještě ani Roderick nebyl na světě.
R: A kde jsem byl?
M: No teprve ses chystal, ale my jsme to nevěděli, že se chystáš a překvapíš nás.
F: To se teprve chystalo to mi minko do bříška? A jak tam přijde do toho tělíčka?
M: No jako spermie, doběhne tam pomocí toho ocásku a zavrtá se. A pak začne růst miminko.
F: No jo, ale JAK se tam do toho tělíčka dostane?
M má pocit, že jde do tuhého, cestující zpozorněli, paní vedle nás se už otevřeně směje.
M: No pinďulkou přeci, je tam taková branka...
F se projevuje jako technik a zvídavá ženská a s důrazným tónem (matko jsi úplně blbá, když se vykrucuješ)
povídá: No ale JAK?! Já to chci vidět!
M rudne: To bylo přeci v té knížce, ukážu ti to znovu. Pamatuješ? Petr, Ida a miminko...
F: Ale já to chci vidět u tebe!
M zoufale...: Tak já ti to ukáže v nějaké jiné knížce...
F zřejmě s myšlenkou na Byl jednou jeden život...: Hm... a nebo se radši podívám, jak se opravuje kosť.

No nebo tak.... uuuffff.

Bilanční

Poslední dobou přemýšlím, co se za poslední rok, co máme Henriku, změnilo. Co mi její narození dalo.
Úžasnou dcerku... uspokojení mateřské touhy po miminkách... to jak se narodila, kdy se narodila posílilo jistotu, že je opravdu poslední. Cyklus se uzavřel a je čas se posunout dál.

Poporodní komplikace mi daly důtku...že mám víc myslet na sebe, víc se šetřit, být občas za květinku. Nechat si pomoct. Ukázaly mi, že mám kolem sebe lidi, kteří pomůžou, protože vidí, že potřebuju pomoct. Naučila jsem se takovou pomoc přijímat bez pocitu vlastního selhání.

Naučila jsem se být opatrná ve vyjadřování vnitřních myšlenek, ale zároveň vnímat intuici. Podvědomí je zrádné, ale šestý smysl prostě funguje.

Stále platí, že má práce je moje hobby.

Některá očekávání se nenaplnila, tak už to asi chodí... naděje ještě neumřela.
Jedno tak zůstalo stejné... jsem jak vyteklá lednička...

Henričiny první narozeniny

Nějak nám to dítko vyrostlo ;-) No ne tak moc, neb je stále podměrečná a pod nejmenší linkou v tabulkách, záprdek po mamince. Ale krásná, chytrá, komunikativní, občas pevně stojící, většinou lezec. Rovnoprávný člen smečky.

 Oslava proběhla v komorním duchu, dort se povedl. Na zakysánkovi nejde nic zkazit ;-)

Fotek díky nedostatku foťáků a fotografů poskrovnu.

 

Henrika objevila kouzlo hroznů,

a protože táta měl taky narozeniny, tak se s ním podělila...