Od potopy k početí

Tradičně v tramvaji pro pobavení unavených cesujících při pátečním večeru...

F: Maminko, to je Vltava?
M: Ano, Vltava.
B: Vltava, Vltava... A to je naše, nebo všech?
M: Všech.
F: A může se ten most rozbořit, když přes něj pojedme?
M: Normálně ne, to by musel být poničený...
R: Třeba od potopy.
M: No třeba.
R: A bude tady zase ta potopa?
M: To já nevím, doufám, že ne, a když jo, tak už bude dost protipovodňových opatření, aby nebylo tolik škody jako minule.
F: Minule jako u tety a u Valušky, jak jsme byli v létě?
M: Ne minule, to jsi ještě nebyla na světě. To ještě ani Roderick nebyl na světě.
R: A kde jsem byl?
M: No teprve ses chystal, ale my jsme to nevěděli, že se chystáš a překvapíš nás.
F: To se teprve chystalo to mi minko do bříška? A jak tam přijde do toho tělíčka?
M: No jako spermie, doběhne tam pomocí toho ocásku a zavrtá se. A pak začne růst miminko.
F: No jo, ale JAK se tam do toho tělíčka dostane?
M má pocit, že jde do tuhého, cestující zpozorněli, paní vedle nás se už otevřeně směje.
M: No pinďulkou přeci, je tam taková branka...
F se projevuje jako technik a zvídavá ženská a s důrazným tónem (matko jsi úplně blbá, když se vykrucuješ)
povídá: No ale JAK?! Já to chci vidět!
M rudne: To bylo přeci v té knížce, ukážu ti to znovu. Pamatuješ? Petr, Ida a miminko...
F: Ale já to chci vidět u tebe!
M zoufale...: Tak já ti to ukáže v nějaké jiné knížce...
F zřejmě s myšlenkou na Byl jednou jeden život...: Hm... a nebo se radši podívám, jak se opravuje kosť.

No nebo tak.... uuuffff.