Volební

Tyhle volby pro mě byly zvláštní. Snad vůbec poprvé jsem měla pocit, že je opravdu nutné volit. Volím pravidelně. Nebyla jsem jen párkrát na komunálních volbách, neb jsem měla trvalé bydliště v KH a vzhledem k tomu, že už jsem tam dlouho nežila, nechtěla jsem jim do toho "kecat". Letos jsem nevěděla, kde přesně se budu v den voleb nacházet, takže jsem si pro jistou včas zažádala o voličský průkaz. Dorazil úřední obálce s červeným pruhem. Říkala jsem si, že ji otevřu až ve volební místnosti, ale pak jsem se chtěla pokochat svým volebním právem a obálku otevřela. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že na průkazu chybí razítka i podpis! Chvíli jsem uvažovala, co s tím, a pak usoudila, že je takhle asi neplatný. Volala jsem na úřad, co s tím. Chvilku se hledal kompetentní člověk, takže mi zavolají sami. Během pár minut volala paní, strašně se omlouvala, vysvětlila pravděpodobný vznik chyby a navrhla řešení. Prostě za mnou přijede přes celou Prahu a průkaz orazítkuje a podepíše. Trochu se to zkomplikovalo mojí nepřítomností doma (měli jsme plavání), ale i to se vyřešilo. Krok číslo jedna byl splněn, můžeme jít volit.

Druhým krokem bylo vymyslet, koho vlastně tentokrát volit. Nabídka pestrá, jako pravicového voliče mě ale výběr moc nenadchl. Nakonec jsem usoudila, že zůstanu ještě naposled věrná a vyberu menší zlo. Tím se celkem i vykrystalizovalo místo volby. Vítězství pravice v Praze je jisté, podpoříme ji radši v KH. Volit jsme šli s babí a dědou, Roderick se vyptával na všechno možné, asi bychom ho měli politicky vzdělat ;-) Holky to pojaly jako večerní procházku :-) Paní v komisi asi nebyly na voličské průkazy zvyklé, působily poněkud nejistě. Lístek byl vhozen, výsledky netrpělivě očekávány.

Konečné výsledky byly přijaty s úlevou. Rozum zdá se vyhrál. Detalní výsledky z KH zamrazily... pravice vyhrála nad levicí o jeden jediný hlas (http://www.novinky.cz/volby/psp-2010/vysledky/stredocesky-kraj/kutna-hora/kutna-hora/). Jsem dost ješitná na to, abych si mohla myslet, že to byl právě ten můj "přivandrovalý" hlas, o který vyhrála...

Ode dneška už rozumím...Na každém hlasu záleží..

Květinové překvapení

Jsem zahradník hrozný. Za poslední zimu mi díky nedostatečné péči uschla polovina pokojových květin.  Některé se mnou byly dost dlouho, o to víc mě jejich ztráta mrzí. I ten plevel lopatkovec,co se pomalu nevešel do květináče :-(
O to víc mě překvapil tchýnin jazyk. Taková nic moc kytka. Ale tahle je speciální svým příběhem. Když se v srpnu 2004 narodila moje první neteř, byli jsme se pokochat v Podolí miminkem. Neposedný Roderick ulomil na chodbě kus lístku. Tenkrát mi to bylo hloupé, tak jsem si ten kousek lístku schovala a donesla domu. Zasadila ho jen tak k nějaké jiné kytce do květináče a čekala. Dlouho se nic nedělo. Asi za půl roku začala růst malá rostlinka. Rostla pomalu. Je to nenáročná kytka, tak stála v koutě opomíjená. Občas si jí všimlo nějaké z dítek a ostříhalo jí list, občas jsem ji přesadila.
A teď vykvetla!  Vůbec jsem nevěděla, že tchýnin jazyk kvete. A co mě překvapilo ještě víc, květ i voněl. Sladce a ne zrovna málo, vůně podobná lilii (asi). Nechápu, jak může mít tak v podstatě ošklivá kytka hezké květy. Asi aby to bylo spravedlivé :-)

Prcci a kolohnáti

Pohodové sobotní ráno, válíme se v posteli s Henrikou, děti si trochu přispaly, tak jsem i při vědomí. Pomalu se zaplňuje postel, jak se jdou všichni tulit. Dáváme si hádanky typu "když to vyhodíš, je to zelené, když to spadne, je to červené..." Ve starém kameňáku "Je to modrý a leze to po zdi.." se místo mouchy s křečovýma žílama objevuje nový hrdina "Spiderman!" :-)

Frederika má zase stěžovací:"Maminko, kluci mi ve školce nadávají Prcku! I Roderick!" Chápu jí a vyjasníme si, že přesně tohle se mi stávalo celé dětství taky. Na tělocviku vždycky poslední v řadě i dneska jsou 10-ti leté děti větší než já. Netváří se, že by ji odpověď uspokojila. Navrhuju další možnost."Když ti říkaj prcku, říkej jim Kolohnáte!" Oba se smějí. Frederika nadšená. Hned se to jali zkoušet. A tak se celým bytem následujících několik minut nese: "Prcku!" "Kolovrátku!" Prcku!" Kolovrátku!"

Mám to ale popletu :-D

O neposlušných kloučcích

Byl jeden kluk. Takový normální, někdy pohodář, častěji jak z divokých vajec. Prostě KLUK ;-) A byl už dost velký (skoro prvňák), aby věděl, že na sebe má být opatrný. A když mu maminka 100x řekne, ať nelítá po chodníku jako splašený, že mu to neříká, aby ho zbytečně prudila. Ale on nevnímal, nereagoval, schválně se honil s kamarádem dál. A pak se to stalo.... do cesty se mu postavil dům! Jaké překvapení v centru Prahy ;-) Boule je veliká, byla vidět z dálky, slzy jako hrachy....

Fakt jsem nevěděla, co mu na to mám říct... není nad vlastní zkušenost.

Sobotní procházka

Dnes jsem měla na hlídání neteře. Muž se švagrem a sestrou se vzdělávali, tak mi zbyla hromada dětí. Když se mě kamarád ptal jaké věkové složení, vyšla z toho miniškolka (6,5,4,3,2, a 7měsíců :-))

Dopoledne jsme byli doma, děti kramařily hračky a v přiměřené hladině hluku jsem vařila. Po odpočinku měli slíbenou Stromovkua krmení kačen. Venku bylo ne moc teplo, ale nepršelo, tak jsme vyrazili. Vzala jsem i foťák, že si nafotím nějaké kvetoucí kaštany a tak vůbec si to užiju.


Ve Stromovce bylo mraky lidí, kteří lezli do záběru ;-)

Místo Sputnika je fungl nové hřiště, které děti nutně musely vyzkoušet...

Cestou ke Šlechotvce jsem zjistila, že je tam "Policajtský den" pro děti...

Zkoukli jsme klauna, potkali se s kamarády, Fredy se proměnila v motýlka

a spolu s Beatrikou si nechaly vyrobit zvířátko

Pak už jsem velela "ke kačenám" a než jsme se vyprdelkovali, zmizel Roderick. Chviličku jsem ho hledala, aby se objevil.... nevím, jak se mu to podařilo, bylo víc verzí, nikdo z dospěláků neviděl jak.. ale zbuchnul tam, do rybníka ke kačenám. Vylezl sám, voda z něj crčela proudem...

... tak jsem ho svlíkla, zabalila do deky, dala mu svoji bundu a jeli jsme domů.

Cestou mi Budulínek s pláčem povídá: "Maminko, ale to teď ty kačeny umřou hlady, když jsme je nenakrmili!"

Malá pomocnice

O srdci a smrti

Fredy přichází s pláčem. "Maminko, já si nepamatuju na babičku Bohunku..."
"Fredy, nemůžeš si jí pamatovat, bylas ještě miminko, když umřela."
Další srdceryvný pláč, nejsem si jistá, jestli jí je to opravdu líto, nebo je to z rozmaru čtyřleťáka:" Ale já ji chci slyšet!"
"Fredy, to nejde, už je v nebíčku."
Roderick:"Jo, už umřela, ale máme ji ve svém srdíčku."
Fredy:"Ale já nevím, jak to srdíčko vypadá."
Vyndavám tedy učebnici anatomie. Na první pokus otevírám a nacházím srdce. Ukazuju ho dětem (fotka opravdového).
Roderick:"Ale takhle srdce nevypadá, to musí být takhle!" a ve vzduchu kreslí srdíčko.
Vysvětluju, ze kterého úhlu je vidět ten "správný" tvar.
Fredy: "Ale tohle má špatnou barvu! Musí být růžové jako mají Mumínci."
Henrika chce čůrat, jdeme do koupelny. Fredy mi je v patách...
"Maminko, a kde bydlela babička Bohunka?"
"No u dědy S."
"A děda je tam teď sám, proč si tam nevezme jinou babičku?"

Dobrý dotaz Budulínku, zkus se zeptat dědy, až se s ním zase někdy uvidíš ... ;-)

Výhra

Občas se na člověka usměje štěstí a vyhraje. My jsme díky soutěži na BC mohli vyzkoušet fotoateliér, který bychom si jen tak dovolit nemohli. Pan fotograf byl sympatický, dvě hodiny focení byly dost náročné, fíglů na udržení pozornosti dětí jsme vyzkoušeli moc. Ale zadařilo. Když jsem si dnes vyzvedávala fotky, mla jsem slzy na krajíčku. Byly fakt krásné. A já jsem se zvládla jen dmout pýchou :-) I ta Fredy, která je podle mě nefotogenická po mně, vypadá úžasně. A protože jsem praktik, tak si o těch fotkách pokecám s Ježíškem :-D Pssst ;-)

Píďalka

http://www.youtube.com/watch?v=umVvt72uOSE