O srdci a smrti

Fredy přichází s pláčem. "Maminko, já si nepamatuju na babičku Bohunku..."
"Fredy, nemůžeš si jí pamatovat, bylas ještě miminko, když umřela."
Další srdceryvný pláč, nejsem si jistá, jestli jí je to opravdu líto, nebo je to z rozmaru čtyřleťáka:" Ale já ji chci slyšet!"
"Fredy, to nejde, už je v nebíčku."
Roderick:"Jo, už umřela, ale máme ji ve svém srdíčku."
Fredy:"Ale já nevím, jak to srdíčko vypadá."
Vyndavám tedy učebnici anatomie. Na první pokus otevírám a nacházím srdce. Ukazuju ho dětem (fotka opravdového).
Roderick:"Ale takhle srdce nevypadá, to musí být takhle!" a ve vzduchu kreslí srdíčko.
Vysvětluju, ze kterého úhlu je vidět ten "správný" tvar.
Fredy: "Ale tohle má špatnou barvu! Musí být růžové jako mají Mumínci."
Henrika chce čůrat, jdeme do koupelny. Fredy mi je v patách...
"Maminko, a kde bydlela babička Bohunka?"
"No u dědy S."
"A děda je tam teď sám, proč si tam nevezme jinou babičku?"

Dobrý dotaz Budulínku, zkus se zeptat dědy, až se s ním zase někdy uvidíš ... ;-)