Výletníci

Byli jsme pozváni ke kamarádce, pokec, zahrada a bazén,  značka ráj  :) Někdy je ale potřeba si i ten ráj zasloužit.

Našla jsem spoj (jel z jiného nádraží než minule, což mě překvapilo, ale nezkoumala jsem to detailně, chyba!), našla jsme tramvaj, která nás doveze včas k danému vlaku. Měli jsme 20 minut na dojití od tramvaje k vlaku a zakoupení jízdenky. To by mělo být i s pajdajících chlapem v pohodě (normálně je to proces na 10 min i s frontou u pokladny). Ráno jsme si všichni přispali, ale pořád dost času, abychom to všechno stihli. Každému dítku, co vstalo, jsem vysvětlila, proč tentokrát nespíme ve stanu. Poslední vstává muž: "My tam nespíme? A proč? Já myslel, že jo." Nevysvětluju, připomínám čas. Jenže "chromý" chlap vydá za dvě děti a šest dětí už se blbě koordinuje. SMS od kamarádky nám sděluje, že tam leje jako z konve. Děti jsou oblečené, těší, tady neprší, sluníčko vylejzá, to dáme. Přibaluju pláštěnky. Jenže než jsme se vyprdelkovali, ujela nám TA tramvaj. Cestou jsme ztratili Henričinu ponožku, takže zpět pro ponožku, čekání na další tramavaj, přestup na jinou. Spočetla jsem si, že na cestu přes park, koupení jízdenky na nepřehledném Hlaváku plném lidí a najití správného nástupiště máme 7 mninut. Nestíhačka. Jsem nervní jak feťák v absťáku, na všechny štěkám a loučím se s vidinou hezkého dne v poklidu. Musíme si koupit jízdenku až ve vlaku, s brutální přirážkou. Běžím s Henrikou v šátku, Beou na koni, batohem na zádech. Vedle mě Fredy s Roderickem, za náma berlící se muž. Místní rozhlas hlásí "Na 6. nástupišti ukončete nástup, vlak je připraven k odjezdu." Nástupiště je až to nejdál od nás. Naschvál! Vybíháme schody, skoro tma před očima z nedostatku kyslíku (neumím běhat :-() Vlak stojí. Uuuufff. Nasedáme, vydýcháme. Vlak stojí. Stál 10 minut, kdybych to věděla, koupím tu jízdenku. Nadávám si. Vlak se rozjíždí. Za několik minut staví v Holešovicích. Nadávám si ještě víc. Kdybych to věděla, mohli jsme si tehle šílený běh a nervy ušetřit a mohli jsme mít jízdenku. Připadám si jako idiot, vyhrocenou situaci jsme zase nezvládla a jsem za semetriku.
Přichází průvodčí, kupujeme si jízdenku, po vysvětlení situace, proč nemáme z pokladny se jí nás zželelo a udělala to tak, abychom nemuseli přirážku platit, ušetřila nám 120,- Kč. Konečně jedem! Děti dovádí, pro slečnu sedící s námi v kupé jsme myslím dobou antikoncepcí.

Celý zbytek dne proběhl v příjemném poklidu. Děti skoro nevylezly z bazénu, my jsme si příjemně pokecaly. Muž udělal dobré nealko Mojito, s druhým mužem v bazánu s dětma válčili. V suchozemských chvilkách si hráli kluci spolu a Fredy našla ve Valušce spřátelenou vílu ;-) Batolata se batolila. V podvečer jsem si taky vlezla do toho úžasného, velkého a sluníčkem vyhřátého bazénu. Chvilku jsem si říkala, co tam budu sama dělat, ale naštěstí mě "zachránila" Fredy a vlezla za mnou, Roderick taky nezaváhal. Bea se usadila na schůdkách, kde se po pár minutách pokadila, takže jsem z bazénu zase vylezla a pacifikovala spoušť. Než jsem pobalila věci, kamarádka připravila večeři, společně jsme uklidily střepy od rozbité skleničky (zase ta Paprika ;-)) a jeli na vlak domů. Roderick cestou utrousil pár slziček, že nechce domů a proč musíme jet a nespíme ve stanu jako vždycky. Naštěstí se nechal umluvit, že ještě o prázdninách přijedeme. Cesta vlakem už proběhla v pohodě. Děti notně vyplavané byly docela v klidu a doma usnuly, sotva si lehly.

Byl to moc prima den a jsem ráda, že jsem to ráno nevzdala. Stálo to za to! Péťo děkujeme :-)