Henrika osmiměsíční

Pořád mě překvapuje, že i se čtvrtým dítke jsou některé věci stále poprvé. Tahle slečna je tabulková :-) Dva tři dny před ukončeným měsícem uděla vývojový krok, před měsícem se začala pohybovat vpřed, tentokrát se sama posadila. Je to neodložitelné dítě, visí na mě, nejlépe skoro pořád. Tuhle "separační" měli ostatní až po prvním roce.

Je strašně moc komunikativní. Nevím, čím to je. Jestli povahou, postavením ve smečce, kontinuální výchovou, bezplenkovkou, pořadím narození. Když s ní "mluvíte" máte pocit, že všemu rozumí. Když sama něco chce (matku), umí to dát jasně najevo. Rozumím jí nejvíc ze všech dětí (v tomhle věku).

Ale dneska, dneska mě zase dostala... Byla jsem v práci, se všema. Kolegyně odcházela se svým malým synkem. "Máťo, puťu a pápá." (Miluju ho ;-)) Držela jsem Henriku na ruce a ona mu zamávala! Schválně jsme se zkusili rozloučit znovu. Fakt to udělala znovu.
Ne jako cvičená opička, jak se to snad už i v tomhle věku dá naučit (ukaž jak jsi veliká, paci paci), ale sama od sebe...

Miluju ji (miluju je všechny!)... jsem moc ráda, že ji máme. Že zvítězilo srdce nad rozumem, že k nám přišla, že i když je dost věcí pokažených, tohohle rozhodnutí nelituju.

Jak řekla dneska jedna paní na zastávce... "Máte krásné děti!"

Mám 4 krásné a zdravé děti, co víc by si mé mateřské srdce mohlo přát ....