Naivně jsem si myslela, že o víkendu zvládnu velký úklid i odpočinek, když BFR pojedou k babičce a já zůstanu jen s kojencem. Ó jak velmi jsem se mýlila. Kojenec v pátek po odevzdání dětí najel režim "ZUBY" a stal se nesnesitelným. Normálně je mi pořád v dosahu metru, ale bolesti zubů a teplota k tomu způsobily, že i 10 cm byla velká vzdálenost. Spánek se praktikoval jen v mé přítomnosti v sedě, jakmile jsem usoudila, že spí dost tvrdě a vstala, rozsvítily se dvě žárovky a kojenec vydal řev raněného zvířete. Takže jsem si sotva zvládla vyčistit zuby, o velkém úklidu v klidu nemohla být ani řeč. V neděli v poledne už jsem byla naštvaná na samotu a celý svět, dala nurofen a doufala v brzký příjezd dětí.
Uřvaný kojenec se proměnil v usměvavé mimino, sotva vlezli sourozenci do dveří...
To mám za to!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Máťo, to známe! U nás to probíhá stejně, buď nesnesitelné dítko, které je naštvané, že je něco jinak, nebo třeba výpadek elektřiny.... Stále platí mé heslo: Čím víc dětí, tím míň práce! Mějte se hezky.
Okomentovat