Čerti v tunelu

Dnes cestou z plavání měl unavený Roderick lehký vztekací záchvat. Pochopitelné kvůli blbosti. Nechtěl si přejít na druhou stranu kočárku ;-) Věděla jsem, že je unavený, tak jsem byla trpělivá. Za námi šel postarší poněkud divný pán, který měl asi pocit, že si na mě R moc dovoluje. Takže po chvilce, kdy se mu R zasekl přímo pod nosem, ho chytil za rukáv a začal mu vyjasňovat, že když bude ošklivej na maminku, odnese ho sebou do tunelu, kde potkává čerty. Roderick byl vyplašený, pán měl poněkud divný hlas, takže vypadal dost věrohodně. Pak se pán ještě rozpovídal o vláčkách (evidentně modelář ;-)) R si přešel co nejdál od pána a držel se u mě jako klíště. Bylo vidět, že má vážně nahnáno. Pak jsem mu vysvětlila, proč to ten pán říkal a že bubáci nejsou, jen v pohádkách. Budulínek mi přizvukoval "bubákos nejsou Rodericku". Ať žije španělština :-) Její včerejší žádost o oběd "táto, já chci taky talířkos" mě opět dostala :-)