Až dodneška pro mě byla Budeč synonymem studentské koleje, kde jsem bydlela celá vysokoškolská studia.
Dnes jsme s dětmi navštívili jinou Budeč a bylo to taky fajn. Ještě včera večer jsem měla cukání to vzdát. Chtělo se mi někam zalézt a nic nedělat. Cesta z PRahy MHD se zdála náročnější, než jsem byla ochotná zkousnout. Ale dnešní ráno jsem si řekla, že to dáme. Nakonec jsem byla moc ráda, neb byl opravdu krásný podzimní den. Vyrazili jsme busem na Okoř,
odtamtud prošli podél Zákolanského potoka rovnou na Budeč. Mimo nesoucí se Henriky spící v nosítku všichni šlapali a cosi o bolavých nožičkách jsem zaslechla až na začátku cílového kopce ;-)
Na slavnostni mě překvapilo množství nosících rodičů, v poěrzu ke
kočárkovým to bylo dost vyrovnané (což mě teda velmi těšilo). Akcí pro
děti bylo hodně, dílničky, divadlo, na své si přišel Roderick i holky. A
ještě jsme zvládli pořídit dárek pro tátu k narozeninám.
Roderick se hned vrhla ke kuši
Malé holky si vyrobily myšku
Frederika princeznu
Roderick vyzkoušel, jak těžké je být kovářem
Kejklíř oslnil
Holky v týmové spolupráci
A ještě zbyla spousta energie do vlaku ;-)
A nejvíc mě pak dostala jedna starší paní na tramvajové zastávce, že prý mi závidí tolik dětí, ona že má jen dvě ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat