V Tramvaji

Pro někoho je cestování s dětmi tramvají utrpením, já si ho zpravidla užívám. RaF vždy využijí situaci, kdy se jim můžu 100% věnovat a vychutnají si jí plnými doušky. Je fakt, že při tom zpravidla pobaví půl tramvaje a já vystupuji jako pyšná matka plna obdivných pohledů a slov o tom, jaké mám krásné a chytré děti. Které matce by se to neposlouchalo dobře ;-)

Včera jsme cestou pobavily dvě postarší paní, postupně. Té první Roderick začal vyprávět, že máme v bříšku Palečka a vůbec se za ty tři stanice dozvěděla dost o naší rodinné situaci :) Nejsem si jistá, že tomu úplně rozuměla (byla jsem dál od dětí, stál mezi námi ještě jeden kočárek), neb jsem cestovala sama se třema dětma s kočárem a břicho stále vypadá víc tlustě než tehotně. Paní vystoupila u Masaryčky, spolu s rodinkou s kočárkem a vedle dětí se uvolnilo místo.

Roderick se mě jal přesvědčovati, ať si sednu vedle nich. Musela jsem počkat na zastávku, za jízdy nerada odbržďuju kočár. Než jsem si stihla sednout nastoupila sympaticka paní s francouzskymi holemi. Děti seděly každý na jednom místě, tak jsem je usměrnila na jedno a řekla paní, ať si sedne k nim (jinde místo nebylo). Roderick to těžce nesl... "maminko, slíbila jsi, že si sedneš k nám!" Rodericku, paní má bolavé nohy, tak potřebuje sedět víc než já." Paní mi nabídla, ať si sednu, že klidně postojí. Nechala jsem ji sedět. Roderick začal argumentovat: "Ale ty máš v bříšku miminko a měla bys sedět!" Paní začala vstávat... Znovu jsem ji vysvětlila, že jsem ok, a ať sedí. Jeli jsme přes řeku a Roderick začal rozebírat parník, který viděl. Briskně přešel na Titanik (oblíbené téma, cestou tam meditoval, jak ho vyzvedne ze dna, čímž bavil nejakého mladého muže). Tentokrát přemýšlel, jestli by projel pod mostem a kdyby se potopil, jestli by byl pod vodou, nebo mu koukal komín ;-) Trochu jsem ho v myšlenkách usměrňovala, nedokáže si představit, jak moc velká to byla loď. Paní se zatím dobře bavila. Pak mu řekla, že je chytrej kluk. Roderick se zapýřil a začal "Chytrej je sprostý slovo..." Usměrnila jsem ho :-)

Na Strossmeyeráku nastupoval vozíčkář. Neměl sebou asistenta, tak požádal nějakého pána, aby mu pomohl. Pán s vozíčkem chvíli zápasil, ale nakonec se mu podařilo správně naklopit vozík a ten jeden nízký schůdek zvládli. Roderick na to koukal, a pak se zeptal: "Mami a proč si ten pán nezmáčkl ten modrej čudlík?" (tlačítko na plošinu). Víc než "to nevím" mě nenapadlo. Paní vedle to ale naprosto "odbouralo". Obdivovala, co Roderick všechno neví. Pak už jsme vystupovali a s paní jsme se rozloučili. A já jsem dostala pochvalu, jaké mám šikovné děti. (Frederika celou dobu u Titaniku přizvukovala a snažila se zapojit do hovoru ;-))

Takové dny mám moc ráda, nabíjejí mě na dlouho dopředu :-)