O vikendu (prodlouženém) jsme se chystali na maminkovský sraz. Byli jsme už vloni a bylo to super, tak jsem si to letos chtěli zopáknout. Byla jsem ráda, že s námi jede i M, neb jsme bez auta a čekala nás cesta hromadnou dopravou. Vyhlídla jsem nám autobus, který jel z Prahy až skoro na místo. Bohužel jsem ale zaspali s nákupem jízdenek a bylo vyprodáno. Další spoj jsme neměli zjištěný, čarodějnice se protáhly a už nebylo kdy koupit jiné místenky. V noci před odjezdem jsem našla jediný volný spoj v 7:20 ráno do Jihlavy a odtud vlakem. Domluvili jsme se s mužem, že vstane brzo, na šestou ranní dojde koupit místenk, já mezitím vypravím sebe a děti, on se pro nás vrátí a spolu pojedme no nádraží. Všechno klaplo. V 7:05 jsme celkem v poklidu čekali v celkem dlouhé frontě na autobus, spokjeni, že máme jistá. V 7:10 si muž vzpomněl, že místenky (i ty zpáteční na neděli) zůstaly doma v malé příruční taštičce, která se mu nikam nechtěla vejít. Myslela jsem, že budu vraždit a vidina snadného cestovaní se rozplývala. Muž beze slova odběhl a paní vedle nás nas začallo být líto. Vysvětlila jsme dětem, že výlet asi nebude, odsunula se stranou fronty. Za minutku dorazil autobus. Všichni s místenkami nastoupili a já se zkusila zeptat řidiče, jestli by nebyla možná nějaká alternativa, eventuelně mírné zdržení busu. 10 minut, které jsem viděla jako maximum už bylo moc. Ale prý uvidíme. Nastoupili i lidé bez místenky. Před busem jsem zbyla jen já, tři děti a dva bágly... Volala jsem muži, jak je na tom. "nalož bágly, jsem tam do tří minut." Naložila jsem a přesně v 7:20 dorazil i s jízdenkami. Ještě, že to není tak daleko, existují taxíky a Praha byla v tuhle ranní dobu prázdná. Nastoupili jsme do autobusu. Paní jen nevěřícně koukala :)
Cesta proběhla v relativním poklidu, jen B, F i R chtěli sedět současně na mém klíně, což poněkud utlačovalo Palečka :-)
Víkend byl skvělý. Užili jsme si ho všichni, každé dítko si našlo svého parťáka, já jsem si v poklidu pokecal s maminkama M s tatínky :-)
Nazpátek jsem jela sama s dětma, muž musel pracovně na Moravu. Velký batoh nám vzala hodná teta Markéta autem :-) Bea usnula a skoro celou cestu prospala, unavená Fredy malinko prudila a Roderick bavil okolosedící cestující svým zpěvem písně "jseš-li kamarád, tak pojď si s námi hrát". Je to jeho oblíbená, ukazují se při ní různé bláznivé věci doprovázené ještě bláznivějšími zvuly :-)
Večer jsme odpadli všichni hned po večeři, ale s "dobitými baterkami"
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat