Roderickova oslava

Ne vždy se zadaří a oslava narozenin proběhne přesně na den narození. Letos to Roderickovi vyšlo týden dopředu. Venku bylo krásně, tak jsem zase slavili v parku. Oslavenec už je kus, samá ruka samá noha, mámě po prsa. Myslím, že na desáté narozeniny už mi bude koukat z očí do očí ;-)

Dárečky se nesly ve znamení nástupu do školy, takže spokojenost na všech frontách.

Po sfouknutí svíček dostal na vybranou, buď rovnou dostane dárky, nebo se napřed sní dort, a pak dárky.
Roderick zrozpačitěl

a se slovy, že se musí rozmyslet, odběhl přes "půl" parku...

po závěrečném ladném skoku přes překážku

prohlásil: "Dávám hlasovat!"

Asi bude politik ;-) :-D

Podvodníci

Poprvé pod vodou

Jak velká rodina se vejde do záběru foťáku? ;-)

Henrika osmiměsíční

Pořád mě překvapuje, že i se čtvrtým dítke jsou některé věci stále poprvé. Tahle slečna je tabulková :-) Dva tři dny před ukončeným měsícem uděla vývojový krok, před měsícem se začala pohybovat vpřed, tentokrát se sama posadila. Je to neodložitelné dítě, visí na mě, nejlépe skoro pořád. Tuhle "separační" měli ostatní až po prvním roce.

Je strašně moc komunikativní. Nevím, čím to je. Jestli povahou, postavením ve smečce, kontinuální výchovou, bezplenkovkou, pořadím narození. Když s ní "mluvíte" máte pocit, že všemu rozumí. Když sama něco chce (matku), umí to dát jasně najevo. Rozumím jí nejvíc ze všech dětí (v tomhle věku).

Ale dneska, dneska mě zase dostala... Byla jsem v práci, se všema. Kolegyně odcházela se svým malým synkem. "Máťo, puťu a pápá." (Miluju ho ;-)) Držela jsem Henriku na ruce a ona mu zamávala! Schválně jsme se zkusili rozloučit znovu. Fakt to udělala znovu.
Ne jako cvičená opička, jak se to snad už i v tomhle věku dá naučit (ukaž jak jsi veliká, paci paci), ale sama od sebe...

Miluju ji (miluju je všechny!)... jsem moc ráda, že ji máme. Že zvítězilo srdce nad rozumem, že k nám přišla, že i když je dost věcí pokažených, tohohle rozhodnutí nelituju.

Jak řekla dneska jedna paní na zastávce... "Máte krásné děti!"

Mám 4 krásné a zdravé děti, co víc by si mé mateřské srdce mohlo přát ....

Teologická u věšení prádla

R: Maminko, kde se vzali první lidi?
Přemýšlím, kterou teorii jim osvětlit jako první, vybírám tu nejjednodušší...
Někdo věří, že je stvořil Bůh, napřed Adama, pak Evu, ti měli Kaina a Ábela a další děti... nadechuju se na evoluci a "opice"... Fredy mi skáče do řeči:
A komu se narodil Bůh?
M: Bůh se nenarodil...
R: No, on je všude kolem nás!
F: A kde všude? Já ho chci vidět...

Jak může někdo říct, že mu na mateřské krní mozek ? ;-) Mně se teda dost často vaří :D

Pyžamové sestry

Rodinná Zoo

Po dlouhé době jsme vyrazili. Po ještě delší době i s tátou. Zoo byla narvaná, přesto jsme s "tolika" dětmi budili pozornost. Zváštní, že?

První nás zaujal páv

pak jsem se snažila přesvědčit děti na společnu fotku s mámou, moc nespolupracovaly ;-)

 první den po dlouhé době bylo teplo, brouzdaliště bylo naplněné, tak nikdo z nich nezaváhal...

Beatrica měřila svou sesterskou lásku pevným objetím...

Henrika se nedala...

dala pusu mámě...

a nechala se uložit ke spánku do šátku...

prostě prima den :-)

Volební

Tyhle volby pro mě byly zvláštní. Snad vůbec poprvé jsem měla pocit, že je opravdu nutné volit. Volím pravidelně. Nebyla jsem jen párkrát na komunálních volbách, neb jsem měla trvalé bydliště v KH a vzhledem k tomu, že už jsem tam dlouho nežila, nechtěla jsem jim do toho "kecat". Letos jsem nevěděla, kde přesně se budu v den voleb nacházet, takže jsem si pro jistou včas zažádala o voličský průkaz. Dorazil úřední obálce s červeným pruhem. Říkala jsem si, že ji otevřu až ve volební místnosti, ale pak jsem se chtěla pokochat svým volebním právem a obálku otevřela. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že na průkazu chybí razítka i podpis! Chvíli jsem uvažovala, co s tím, a pak usoudila, že je takhle asi neplatný. Volala jsem na úřad, co s tím. Chvilku se hledal kompetentní člověk, takže mi zavolají sami. Během pár minut volala paní, strašně se omlouvala, vysvětlila pravděpodobný vznik chyby a navrhla řešení. Prostě za mnou přijede přes celou Prahu a průkaz orazítkuje a podepíše. Trochu se to zkomplikovalo mojí nepřítomností doma (měli jsme plavání), ale i to se vyřešilo. Krok číslo jedna byl splněn, můžeme jít volit.

Druhým krokem bylo vymyslet, koho vlastně tentokrát volit. Nabídka pestrá, jako pravicového voliče mě ale výběr moc nenadchl. Nakonec jsem usoudila, že zůstanu ještě naposled věrná a vyberu menší zlo. Tím se celkem i vykrystalizovalo místo volby. Vítězství pravice v Praze je jisté, podpoříme ji radši v KH. Volit jsme šli s babí a dědou, Roderick se vyptával na všechno možné, asi bychom ho měli politicky vzdělat ;-) Holky to pojaly jako večerní procházku :-) Paní v komisi asi nebyly na voličské průkazy zvyklé, působily poněkud nejistě. Lístek byl vhozen, výsledky netrpělivě očekávány.

Konečné výsledky byly přijaty s úlevou. Rozum zdá se vyhrál. Detalní výsledky z KH zamrazily... pravice vyhrála nad levicí o jeden jediný hlas (http://www.novinky.cz/volby/psp-2010/vysledky/stredocesky-kraj/kutna-hora/kutna-hora/). Jsem dost ješitná na to, abych si mohla myslet, že to byl právě ten můj "přivandrovalý" hlas, o který vyhrála...

Ode dneška už rozumím...Na každém hlasu záleží..

Květinové překvapení

Jsem zahradník hrozný. Za poslední zimu mi díky nedostatečné péči uschla polovina pokojových květin.  Některé se mnou byly dost dlouho, o to víc mě jejich ztráta mrzí. I ten plevel lopatkovec,co se pomalu nevešel do květináče :-(
O to víc mě překvapil tchýnin jazyk. Taková nic moc kytka. Ale tahle je speciální svým příběhem. Když se v srpnu 2004 narodila moje první neteř, byli jsme se pokochat v Podolí miminkem. Neposedný Roderick ulomil na chodbě kus lístku. Tenkrát mi to bylo hloupé, tak jsem si ten kousek lístku schovala a donesla domu. Zasadila ho jen tak k nějaké jiné kytce do květináče a čekala. Dlouho se nic nedělo. Asi za půl roku začala růst malá rostlinka. Rostla pomalu. Je to nenáročná kytka, tak stála v koutě opomíjená. Občas si jí všimlo nějaké z dítek a ostříhalo jí list, občas jsem ji přesadila.
A teď vykvetla!  Vůbec jsem nevěděla, že tchýnin jazyk kvete. A co mě překvapilo ještě víc, květ i voněl. Sladce a ne zrovna málo, vůně podobná lilii (asi). Nechápu, jak může mít tak v podstatě ošklivá kytka hezké květy. Asi aby to bylo spravedlivé :-)

Prcci a kolohnáti

Pohodové sobotní ráno, válíme se v posteli s Henrikou, děti si trochu přispaly, tak jsem i při vědomí. Pomalu se zaplňuje postel, jak se jdou všichni tulit. Dáváme si hádanky typu "když to vyhodíš, je to zelené, když to spadne, je to červené..." Ve starém kameňáku "Je to modrý a leze to po zdi.." se místo mouchy s křečovýma žílama objevuje nový hrdina "Spiderman!" :-)

Frederika má zase stěžovací:"Maminko, kluci mi ve školce nadávají Prcku! I Roderick!" Chápu jí a vyjasníme si, že přesně tohle se mi stávalo celé dětství taky. Na tělocviku vždycky poslední v řadě i dneska jsou 10-ti leté děti větší než já. Netváří se, že by ji odpověď uspokojila. Navrhuju další možnost."Když ti říkaj prcku, říkej jim Kolohnáte!" Oba se smějí. Frederika nadšená. Hned se to jali zkoušet. A tak se celým bytem následujících několik minut nese: "Prcku!" "Kolovrátku!" Prcku!" Kolovrátku!"

Mám to ale popletu :-D

O neposlušných kloučcích

Byl jeden kluk. Takový normální, někdy pohodář, častěji jak z divokých vajec. Prostě KLUK ;-) A byl už dost velký (skoro prvňák), aby věděl, že na sebe má být opatrný. A když mu maminka 100x řekne, ať nelítá po chodníku jako splašený, že mu to neříká, aby ho zbytečně prudila. Ale on nevnímal, nereagoval, schválně se honil s kamarádem dál. A pak se to stalo.... do cesty se mu postavil dům! Jaké překvapení v centru Prahy ;-) Boule je veliká, byla vidět z dálky, slzy jako hrachy....

Fakt jsem nevěděla, co mu na to mám říct... není nad vlastní zkušenost.

Sobotní procházka

Dnes jsem měla na hlídání neteře. Muž se švagrem a sestrou se vzdělávali, tak mi zbyla hromada dětí. Když se mě kamarád ptal jaké věkové složení, vyšla z toho miniškolka (6,5,4,3,2, a 7měsíců :-))

Dopoledne jsme byli doma, děti kramařily hračky a v přiměřené hladině hluku jsem vařila. Po odpočinku měli slíbenou Stromovkua krmení kačen. Venku bylo ne moc teplo, ale nepršelo, tak jsme vyrazili. Vzala jsem i foťák, že si nafotím nějaké kvetoucí kaštany a tak vůbec si to užiju.


Ve Stromovce bylo mraky lidí, kteří lezli do záběru ;-)

Místo Sputnika je fungl nové hřiště, které děti nutně musely vyzkoušet...

Cestou ke Šlechotvce jsem zjistila, že je tam "Policajtský den" pro děti...

Zkoukli jsme klauna, potkali se s kamarády, Fredy se proměnila v motýlka

a spolu s Beatrikou si nechaly vyrobit zvířátko

Pak už jsem velela "ke kačenám" a než jsme se vyprdelkovali, zmizel Roderick. Chviličku jsem ho hledala, aby se objevil.... nevím, jak se mu to podařilo, bylo víc verzí, nikdo z dospěláků neviděl jak.. ale zbuchnul tam, do rybníka ke kačenám. Vylezl sám, voda z něj crčela proudem...

... tak jsem ho svlíkla, zabalila do deky, dala mu svoji bundu a jeli jsme domů.

Cestou mi Budulínek s pláčem povídá: "Maminko, ale to teď ty kačeny umřou hlady, když jsme je nenakrmili!"

Malá pomocnice

O srdci a smrti

Fredy přichází s pláčem. "Maminko, já si nepamatuju na babičku Bohunku..."
"Fredy, nemůžeš si jí pamatovat, bylas ještě miminko, když umřela."
Další srdceryvný pláč, nejsem si jistá, jestli jí je to opravdu líto, nebo je to z rozmaru čtyřleťáka:" Ale já ji chci slyšet!"
"Fredy, to nejde, už je v nebíčku."
Roderick:"Jo, už umřela, ale máme ji ve svém srdíčku."
Fredy:"Ale já nevím, jak to srdíčko vypadá."
Vyndavám tedy učebnici anatomie. Na první pokus otevírám a nacházím srdce. Ukazuju ho dětem (fotka opravdového).
Roderick:"Ale takhle srdce nevypadá, to musí být takhle!" a ve vzduchu kreslí srdíčko.
Vysvětluju, ze kterého úhlu je vidět ten "správný" tvar.
Fredy: "Ale tohle má špatnou barvu! Musí být růžové jako mají Mumínci."
Henrika chce čůrat, jdeme do koupelny. Fredy mi je v patách...
"Maminko, a kde bydlela babička Bohunka?"
"No u dědy S."
"A děda je tam teď sám, proč si tam nevezme jinou babičku?"

Dobrý dotaz Budulínku, zkus se zeptat dědy, až se s ním zase někdy uvidíš ... ;-)

Výhra

Občas se na člověka usměje štěstí a vyhraje. My jsme díky soutěži na BC mohli vyzkoušet fotoateliér, který bychom si jen tak dovolit nemohli. Pan fotograf byl sympatický, dvě hodiny focení byly dost náročné, fíglů na udržení pozornosti dětí jsme vyzkoušeli moc. Ale zadařilo. Když jsem si dnes vyzvedávala fotky, mla jsem slzy na krajíčku. Byly fakt krásné. A já jsem se zvládla jen dmout pýchou :-) I ta Fredy, která je podle mě nefotogenická po mně, vypadá úžasně. A protože jsem praktik, tak si o těch fotkách pokecám s Ježíškem :-D Pssst ;-)

Píďalka

http://www.youtube.com/watch?v=umVvt72uOSE

Nostalgická

http://www.emimino.cz/denicky/tesitelky-11-jak-jsem-si-konecne-uzila-porod-4678/

Kojencova radost...

...je obrovská, když usoudíte, že už se chvilku udrží v jídelní židličce. A posadíte ho k nedělnímu stolu s ostatními členy rodiny, abyste se mohla v klidu najíst ;-)

Unavená

Unavená usnula v práci...

Úvaha skorosedmileťáka

Dnes měli delšího "Večerníčka". Vyžádali si Sněhurku. Sledovali a komentovali. Asi v půlce pohádky to přišlo:

" Maminko, proč si ta královna pořizovala dítě, když ho nemá ráda?!"

Nevím proč jsem tu otázku nečekala zrovna od Rodericka, nebo tak brzo. Asi mě nikdy nenapadlo se nad tím zamyslet. Prostě je to zlá sobecká královna, navíc jsem měla za to, že Sněhurka nebyla její vlastní dcera. Ale v té pohádce to nikde není řečeno (v té od Disneyho).

Jsem ráda, že i přes všechny trable, co jich doma teď máme, se naše děti (teda aspoň Roderick) cítí milovány.

Nemluvně

Fredy: "Maminko, můžu Henrice něco zazpívat?"
"Jasně, zazpívej." Fredy zpívá "Bude zima bude mráz", Henrika v postýlce brouká a píská a chrastí chrastítkem do rytmu...
"Maminko, můžu naučit Henriku mluvit?" "Jasně."
"Henriko, řekni "A"!" Henrika zabrouká. Fredy nadšeně: "Maminko, Henrika řekla "A"!"
"Henriko, řekni "R"!" Ozve se to příšerné R, so pochytily od Rodericka a se kterým, už dva roky bojujeme. Henrika jako komunikativní kojenec zabrouká. "Maminko, ona řekla "R."
Frederika nadšeně pokračuje ve výchově. "Henriko zazpívej "Nejkrásnější zvíře, zvíře pro rytíře..."!"

Asi toho chtěla moc, Henrika se rozplakala ;-)

Pomocnice

Když mámě není dobře, ale potřebuje dodělat resty a kojenec je kontinuální a vyžaduje pozornost...

Henrika pětiměsíční

6060g; Kam se mi podělo to malinké miminko?!

Paprika

Beatrica má novou přezdívku. Vznikla před pár dny a ujala se :) Bea se totiž naučila říkat svoje jméno. Na otázku, jak se jmenuje, odpovída "p(e)apika". Záleží na tom, jak rychle to řekne a jak moc zdůrazní to "e".

Ze začátku se trochu čertila "nejsem papika, jsem peapika", ale pak pochopila, že je to legrace a už to občas říká jako vtípek sama :-)

Prostě je to Paprika a hotovo :-)

Henrika čtyřměsíční

S velkou malou ségrou...

S mámou

Společná

Přesvědčit všechny děti, aby spolupracovaly na společnou fotku byl téměř nadlidský výkon...

Maškarní

Dneska byl ve školce karneval. A aby to nebylo Beatrice líto, zopákli jsme ho na chvilku doma.

 

  

 

Odpočinek v práci

Když maminka pracuje a holky potřebují spát, mění se maminka v nosnici ;-)

O vílách a pomalých ránech

Pro pobavení dnešní ráno u nás.

Uléhám s tím, že ráno vypravuje děti Michal, jsme tak domluvení, já si můžu přispat. V osm hodin zvoní můj budík, který jsem si pro jistotu dala. Michal spí jak špalek, dětí pobíhají po bytě a louskají ořechy.  Budím Michala, že mají být za 30 minut nejpozději ve školce. "Ty sis nedal budíka?" "Nedal, myslel jsem, že máš ty."

Říkám dětem, at se převlečou z pyžam. Michal odchází do koupelny. Děti louskají ořechy. Potichu pěním, neb vypravuje M. Ten stále na záchodě a v koupelně, po pátém upozornění řvu na Fredy, ať si konečně sundá pyžamo, Je 8:20 Fredy konečně sundala spodek od pyžama, kluci běhají po bytě ve slipech. Hledají spoďáry pro Fredy, musím je navigovat. Roderick hledá tričko, které měl před půlminutou v ruce a oblékal si ho! Fredy sedí na posteli se spoďárama v ruce a čumí. "Fredy, obleč si spoďárky!" Nic. Zvyšuju hlas. "Budulíne, obleč si spoďáry." " Maminko, já chci být víla." Já zoufale s myšlenkama na Valušku vílu."Fredy, JSEŠ víla" "Nejsem, nemám křídla a hůlku, já bych chtěla křídla a hůlku"...

Upadám do deprese a s myšlenkama na definitivní odstěhování se z tohohle totálního chaosu a bordelu vstávám z postele a jdu se na to aspoň vyčurat. Pak všem poradím, kde si včera odházeli své svršky a v 8:45 za Michalového celoranního "proč nespíš, měla sis přispat" odcházejí do školky....

Zase po dlouhé době ...

.. znavená usnula u jídla

Spící "vlak"

Beuška je "elká holka", proto s oblibou chodí spát do velké postele. Někdy se až divím, v jakých neskutečných polohách můžou sourozenci spát.

Pro sýkorky

Za deset dní, co jsme byli u rodičů jsem neviděla ani jednu, ale zima teprve začíná....

Přirozeně komunikující Henrika

 

a přirozeně asistující sestry ;-)